|
Letečtí dorostenci - Palubárna 1. U LETEK A tak jsme začínali v poddůstojnické, u letek a u pluků vždy s obavami. Nakonec to bylo jaksi „nejhorší“ u pluků, kde už jsme byli v letadle sami bez instruktora a museli jsme si poradit sami, ale bez chyby. Ale i to jsme zvládli. V průběhu služby jsme vlastně stále začínali - v nové funkci, u jiné letky nebo pluku, na jiném letišti, u Aerolinek, na lodi, na vyslanectví a všude tam, kam nás osud zavál. Ale zpět do současna. U nás – palubářů znamenal příchod k letce příchod na bývalou měšťanku, nazývanou palubárna. O naší milé palubárně se už psalo, ale nikdy nebude dost chvály na prostředí, velitele a instruktory a nový způsob života – létání. Samozřejmě nám šlo hlavně o to, jak to bude s velitelem naší letky, poručíkem Margetinem. Byli jsme před ním varováni, ale vše bylo nakonec jinak. Margetin byl přísný, strašně přísný. Byl přísný i na sebe. Když jsme se u něj měli hlásit, kontrolovali jsme se, zda máme ústroj v pořádku, oholeni, abychom se řádně ohlásili, stáli v pozoru, ruce přitisknuté ke stehnům, prostředník na švu kalhot. Ale náš velitel při ohlášení vyskočil od stolu, rovněž se postavil do přísného pozoru a stál v něm, dokud nepovolil příchozímu pohov. Na letecké dorostence „trpěl“, upřednostňoval nás před vojáky základní služby. Neměli jsme ani přidělené rajony. Když jsme o něco žádali, nebo si stěžovali, vyslechl nás a řekl: „Dobre, pozrem se na to“. Když to šlo, vždy nám vyhověl. Při stížnosti dodal „Ak máte pravdu, stropim taký vetor, aký ste ešte nepočuli“. Když jsme si na něj zvykli, měli jsme ho rádi tak, jak mají rádi podřízení svého spravedlivého velitele. Bohužel, 26. května zahynul při havarii dvou našich letounů v bouřce nad Jevíčkem. Byla a stále je ho škoda. U letky jsme byli většinou na učebně, nebo na letišti. „Pěšárna“ polevila, zato byly nové zajímavé předměty, jako navigace, meteorologie, předpisy o létání, radiotechnika, goniometrie, morse, morse, morse. Výcvik radiotelegrafisty trvá déle, než elementární výcvik pilota nebo navigátora. Zato pozdější přeškolení na nový typ letounu je krátký. Navigaci nás učil škpt Syřiště. Byl navigátorem již před válkou. Bezprostředně po ní nastoupil do navigačního kursu v Anglii. Mimo srovnávací orientaci a obecnou navigaci nás učil i „plotírku“ – navigační zákres, či jak se dá nazvat aplikace klasické námořní navigace na leteckou. Na moři komplikují život navigátora mořské proudy, v letadle vítr. Jak by se nám létalo, kdyby nebyl vítr, magnetická deklinace, deviace kompasu, přístrojová rychlost, pravá vzdušná rychlost, traťová rychlost, kurs zeměpisný, kurs magnetický, kurs kompasový, trať letu, trať letěná. Především jsme se museli naučit – ne vtlouci si do hlavy bezmyšlenkovitě poučku „vítr fouká z kursu na trať“. Nevěděli jsme o co jde, myšlenka přišla později. Přesto se ale stávalo, že navigátor „otočil vítr“. Zajímavé byly výpočty prvků letu, přepočty na teplotu a výšku, obecný trojúhelník větru, trati a kursu prováděné na „komputoru“, jak se již tehdy nazývalo navigační počítadlo – kruhové logaritmické pravítko s modulem šedesát. Dalo se na něm počítat vše, kromě výpočtu, kolik nám zbývá korun ze žoldu. Leteckou goniometrii – kromě morse náš chlebíček nejchlebíčkovatější nás učil rotný Procházka „ze Šebetova“. Jeho život byl ale spjatý s Chrudimí a radionavigačnímy systémy. Předmětem této naší embryologie a paleontologie věd byly rámové anteny, pevné anteny, vlečné anteny, pomocné anteny a jejich vyzařování,hlavně „kardeioda“, pobřežní efekt,chyba vlečné anteny, parabolická a hyperbolická navigace,naváděcí systemy, radiorange,radiomajáky,sestupové systemy, směrový a skluzový paprsek, kompensace gonia, ILS, Lorenz atd. atd. atd. Stejný chlebíček jako morse. Morse se musí nacvičit, goniometrie se musí naučit. (Doporučuji vrátit se zpět o dva odstavce a znovu si přečíst rozsah problémů, jež se nám motaly v hlavě, páté přes deváté). Dá se to ale do hlavy i „natlouci“ – fysicky natlouci. A Prochajda to tloukl do hlavy, neobrazně řečeno. Natloukl nám ji. Doopravdy natloukl. Jsme mu za to vděčni. Stal se odborníkem v goniometrii a dopracoval se na specialistu v rámci našeho letectva i letectva tehdejší Varšavské smlouvy. Z obyčejného leteckého dorostence. Rotný Šabatka převzal po ppor Hoffmanovi - my jsme ho ale víc znali jako nadrotmistra - leteckou radiomanipulaci – no jo a teď mám říci – dalšího chlebíčka nejchlebíčkovatějšího – asi ano. Radiomanipulace umožňuje domluvit se pomocí leteckého Q-kodexu kdekoli na světě v leteckém provozu o důležitých prvcích letu a jeho situace, hlášení pokynů pro let na trati a okruhu letiště, řízené sestupy a ostatní situace za letu. Nevíme, kolik zkratek Qkodu znal, ale bylo jich mnoho a dovedl je briskně zkoušet a my jsme museli stejně briskně odpovídat. Každé zdržení mělo za následek 100 krát opsat Qkod a jeho význam. Jinak to asi nešlo a zvládli jsme to tak, že jsme se před děvčaty domlouvali v Qkodu, pokud jsme chtěli před nimi utajit předmět hovoru. Velmi důležité bylo skloubit a sestavit tyto kody ve vhodném „slovosledu“ spolu s dalšími zkratkami a doplňujícími údaji. I když to začínalo jako dětský nesouvislý hovor zvládli jsme postupně i toto. Jeden čas dělal rotný Šabatka výkonného rotmistra, a raport, nebo vyhlášení rozkazu bylo obřadem. “Dotáhl“ to až na náčelníka spojení letecké armády. Z obyčejného leteckého dorostence. G.Kalandřík |
|
