Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci

CO JSME PROŽILI

Výsadkáři a rok 1968 s vysílačem „Vltava“.

Přišel přelom roků 66-67 a 4. RHPz (Rota hloubkového průzkumu) 4.průzkumného praporu v Jindřichově Hradci se příchodem nováčků z kurzů dostala do fáze stmelení a v tomto období přišlo až nesmyslné nařízení, kdy v měsících prosinec – leden 67 bylo určeno,že se vybuduje tábor pro zimní soustředění v prostoru Řásna u obce Mrákotín blízko Telče. Jak bylo rozhodnuto, tak se začalo provádět. Denně odjezd v šest ráno a večer návrat ve dvacet hodin, cesta dlouhá asi 40 km na nákladních vozidlech pod plachtou při mínus dvaceti a více pod nulou.V lese u rybníka Pařezitý / dnes je tam autokemp/ jsme kopali zemljanky blízko hájovny, které byly velikosti železničního vagónu a pro RHPz, která měla 42 osob byla zemljanka tak akorát a ještě se tam vešel sklad roty. Celá byla v zemi, střecha s úrovní zemi a v ní příjemné teplo,kde jsme spali do rána pouze v trenýrkách. Rozhodnutí o vybudování tohoto tábora v zimních podmínkách prověřilo morálku všech lidí, kopalo se ručně a zmrzlou zeminu jsme odstřelovali slabými náložemi. Byl to doslova vojenský očistec.V měsíci únor 67 jsme tam prožili po vybudování celý měsíc a v měsíci únor 68 další měsíc v krutých zimních podmínkách.

Tím vzpomínám pouze na dobu působení osob, kteří se zasloužili o předávání zkušeností a výcvik hloubkařů a právem jim patří dík za jejich vynaložené úsilí a um, který dávali lidem v denním životě.

Výsadkáři- průzkumníci- „hloubkaři“ ,byli cvičeni v rozpoznávání techniky, zbraní a letectva tehdejších jednotek NATO včetně jejich organizační struktury, střelbě z ručních zbraní, sebeobrany, přežití ve stížených podmínkách, topo přípravy, tělesné- hlavně přesuny na velké vzdálenosti a další odborné přípravy, které dokonale připravili výsadkáře-průzkumníka pro činnost v týlu nepřítele, kam byl vysazován pomocí padáku, vrtulníkem, na vozidle, nebo pěšky překročením fronty.To vše kladlo vysoké nároky na morální, fyzickou a psychickou připravenost všech hloubkových průzkumníků.

Přišel rok 68 a sním politické uvolnění a na tu dobu něco nezvyklého , socialismus s lidskou tváří, zrušení cenzury a svoboda slova. Pro všechny to bylo něco tak nového,že se s tím nemohlo mnoho lidi smířit a nebo vyrovnat. V té době uvolněná morálka, velitelé nevěděli jak se mají chovat k podřízeným, byla prosazována určitá svoboda projevu a slova a to mělo vliv na výcvik a morálku.Přišel konec července 68 a celá situace byla nepřehledná a v průběhu prvních dnů srpna byl vyvíjen tlak zvenčí kasáren, abychom byli rozpuštěni a odešli domů. Musím k tomu ještě dodat, že kasárna 4. průzkumného praporu byla přímo v centru města Jindřichův Hradec ,samostatná, obehnaná vysokou zdí, byla postavena někdy v roce 1850 a autopark jsme měli u tehdejšího 7. tankového pluku v kasárnách na druhé straně města.V naších kasárnách, protože se od jara necvičilo, pouze se budovalo,byly postavené zděné garáže a opraveno nádvoří, které bylo vybetonováno a položen asfalt. V kritické době 21 srpna 68 jsme byli v nočních hodinách zmobilizování a byly nám vydány zbraně a střelivo a prapor byl v plné bojové pohotovosti.

Okupační spojenecké jednotky, které druhý den vkročily do města J.Hradec byly dislokovány na vojenském cvičišti, neměly potuchy, že je ve městě ještě nějaký průzkumný útvar, protože všechny příjezdové cesty městem k naším kasárnám lidé z města uzavřeli dopravními značkami zákaz vjezdu a dřevěnými zátarasy, jako když je ulice uzavřena pro opravu. Asi 22.srpna večer, když sověti obsadili České Budějovice a obsadili českobudějovický vysílač rádio Vltava, přišli naši politruci s požadavkem, abychom urychleně převezli rádiovůz PV3S R-118 naší roty z autoparku na nádvoří naších kasáren,což jsme ve večerních hodinách a pod nosem okupantů RDST převezli a ještě v noci bylo zahájeno vysílání jako vysílač „Vltava“. Určitě to byla rána pro Rusy a spojenecká vojska, protože, jak jsme se časem dozvěděli, měli připravený kolaborantní vysílač na území NDR, který měl vysílat pod znělkou Českobudějovického vysílače Vltava a najednou jsme začali vysílat z Jindřichova Hradce jako Vltava.. Vzpomínám si ,že u roty byl absolvent, velitel skupiny HPz , který měl myslím školu zahraničního obchodu nebo podobnou,ovšem hlavní bylo,že uměl velmi dobře rusky a tak seděl u mikrofonu a vysílal v ruštině, aby šli Rusové domu a další zprávy, které byly najednou a ani nevím kým nošeny zvenku kasáren. RDST R- 118 vysílala na VKV, výkon vysílače byl asi 1 KW a mimo mluveného slova se hrály pouze české písně a většinou klasika. Rusové nasadily zaměřovací vozy, které vypadaly jak odposlechové vozy němců z 2.sv. války a měli snahu zaměřit vysílání. Jenomže naší hloubkoví průzkumníci s RDST byli rozmístěni po střechách okolních domů a jak se objevil ruský zaměřovací vůz, který byl věrnou kopií zaměřovacích vozů německého abwehru s kulatou anténou na střeše,dali echo a byl vyhlášen radiový klid. Tak se celá situace udržela až do 25. srpna,což bylo asi pro sověty silné kafe, protože už nasadili i vrtulník a zjistili, že jsou tu ještě nějaká kasárna a tam stála rozvinutá radiová souprava ve skříňové PV3S-ce. A bylo zle.

V té době byla celá 4.RHPz v dozorčí a strážní službě a tak si představme, vojáky v maskáčích typu „mlok“, červené barety, každý dva ostré granáty, SA_61- (škorpiona) , k němu plné sumky, útočný nůž.V té době jsem byl staršinou roty a šel jsem na obchůzku po službách a strážích a zrovna přijdu na vchod, kde byli dva dozorčí před bránou a já s nimi, když se vyřítilo z po za rohu sovětské OT BRDM obsazené Rusy ve vatuškách, nahoře těžký kulomet a za ním šikmooký mongol. Pro ně to bylo větší překvapení, jak pro nás, řidič toho OT tak šlápl na brzdy,že se OT postavilo na „čumák“ a rusové se sunuli dopředu jak sardinky.Až na toho mongola za kulometem, jenž se ho držel a mířil na nás.Pro ně jsme museli být alespoň mimozemšťané a nebo přinejmenším zápaďáci, jak byli z nás vyvaleni.Takové vojáky v životě asi neviděli. Prostě šok.

Trvalo to asi hodinu,než se jejich velitel odvážil přijít s požadavkem o rozhovor s velitelem a žádal o okamžité zastavení vysílání RDST R-118 na kterou hleděl. Po dlouhém vyjednávání bylo rozhodnuto,že vysílání z RDST bude ukončeno a sověti odjeli, aniž měli odvahu dále hlídkovat v okolí kasáren. Pochopitelně to bylo v praporu pozdvižení, že zde byli Rusové.V těch hodinách byl vyvíjen velmi silný tlak na všechny ,abychom byli rozpuštěni. Hloubková výsadková rota se jednoznačně rozhodla, že pokud budeme demobilizováni, odejdeme jako do zálohy,ale ve skutečnosti jsme byli dohodnuti na místě srazu v prostoru osady Buk,což je asi 5 km za jindřichohradeckým letištěm, kde byl náš poplachový prostor soustředění a tam se měla rota sejít s cílem pokračovat v „boji“ proti okupantům.Pro tento účel jsme se rozhodli vyvézt veškeré NZ a ostré zásoby roty včetně ostré munice do tohoto prostou, kde byly vykopány ukryty v lese a první várka materiálu tam byla vyvezena. Ostrou munici, granáty, náboje do RPG-7,stravní dávky KD Vysočina a další jsme měli trvale naložené v OT –65 v autoparku a tak jsem odpochodoval s řidiči do parku, kde jsme nasedli do OT a vyrazili směr Buk. Protože byly bedny až po vrch bojového prostoru a bylo tam místo pouze pro řidiče,seděl jsem na poklopu prvního OT a vyjeli jsme ven na silnici, která křižovala ulici Vídeňskou ,jež vedla na hraniční přechod Nová Bystřice a šla podél cvičiště, kde byl již rozmístěn ruský pluk a pokud se nemýlím i část polské, mechanizované divize „Bizon“.Na této křižovatce jsme se střetli s ruským OT plným vojáků a pro ně jsme byli takové překvapení, že se řidič ruského OT nás tak lekl, až zapomněl zatočit a zřítil se rovně do příkopu vojáci padali jak hrušky do bahna , ovšem pro nás to bylo rovněž překvapující ,ale stačili jsme ujet i s pěti plně naloženými OT-65 do určeného prostoru, kde jsme skutečně uložili výzbroj, munici, a stravu, zamaskovali to a hloubkaři sem chodili střežit ,ale duši jsme měli až v kalhotách, když jsme začali domýšlet co by se stalo, kdyby ti Rusové do nás skutečně narazili. Byli to pro nás okamžiky nervů a vypětí .Celá situace trvala asi 10 dnů, kdy bylo vše odvoláno a museli jsme vše vrátit do vojenských objektů. Na celé události si cením ty odhodlané jednoty všech příslušníků výsadkové roty a naších velitelů, kdy jsme stáli svorně za svým názorem jako jeden muž.Budoucnost ovšem ukázala,že tomu tak nebylo stále.Přišla doba „temna“ doba tzv. konsolidační, vyšetřování a vyrovnávání účtů za činy z této doby, byl propuštěn NVS (náčelník výsadkové služby), NŠ 4.pzpr (náčelník štábu), museli odejít naši politruci, kteří byli velmi nakloněni té době a událostem a byli realizátory vysílání naší „Vltavy“ a začali politické čistky mezi velitelským sborem.Byl jsem mladý voják v další službě a tak jsem byl starými mazáky z povolání přehlížen a to mi tak trochu asi zachránilo další setrvání v armádě. Je zajímavé,že za celou situaci, která se odehrála v průběhu srpnových události roku 68 ,byli „vzati k zodpovědnosti“ pouze někteří funkcionáři, , ale např. zástupce velitele útvaru pro spojení a radiový průzkum, který svými funkčními povinnostmi byl přímo zodpovědný za radiový provoz útvaru, místo toho, převlékl kabát na rudo a nejen že zůstal, dokonce byl postupně vyzdvižen do vyšší funkce.To vše dokumentovalo tehdejší dobu.

V roce 1969 jsme v období srpnových událostí dávali půlku početního stavu výsadkové roty na výpomoc bezpečnosti do města Třebíč,kde nebyla vojenská posádka a druhá půlka roty byla převelena do Prahy, kde se vytvořil z těchto jednotek strážní pluk ,který střežil významné objekty - budovu MO, GŠ a pod. Zajímavé na té době bylo to,že všichni vojáci tohoto útvaru dostali poprvé černé barety v kterých chodili do služeb a které dnes nosí vojenská policie.

Když jsem byl za vojáky v Třebíči, nemohli si vynachválit péči, kterou tam měli a tu skutečnost,že v té době byla Třebíč městem obuvi a bez vojenské posádky a tím i mnoha svobodných děvčat, což se naším klukům líbilo.

Tak byla po srpnových událostech zneužita armáda proti vlastnímu lidu,ale jako vojáci jsme nesměli rozkaz odmítnout a musel být splněn.

Co říct závěrem.Byla to doba pohnutá, plná emoci a celá situace třídila lidský charakter a přístup k věci.Hloubkaři, kteří byli cvičeni pro činnost v týlu nepřítele a kteří byli vždy odkázaní jeden na druhého dokázali,že byli v té době velmi dobře připraveni pro účel svého využití, bez ohledu zda se tehdy jednalo o nepřítele ze západu, nebo z východu.

Tím chci vyjádřit, že se o tomto činu velmi málo hovořilo a nejen kolegové ze 7. výsadkového pluku v Holešově použili radiovůz v roce 68 a vysílali proti naším „osvoboditelům“,ale jak jsem popsal bylo to i u 4.výsadkové roty hloubkového průzkumu v Jindřichově Hradci.

Všem jim patří dík a pocta tehdejší doby.

Zpět na seznam článků

Jafor - převzato z forum.CSLA.cz

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

 

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

ZBRANĚ Pusky