Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci

Výsadkáři na “VLTAVĚ“

V závěru roku 1965 se v “ Plánu bojové a politické přípravy pro rok 1966 ”, (tak se v té době výcvikové programy nazývaly), poprvé objevil název spojeneckého cvičení vojsk Varšavské smlouvy - VLTAVA. Cvičení se mělo konat na území naší vlasti za účasti útvarů a jednotek Maďarské armády, Národní lidové armády NDR, Sovětské a Československé armády. Šlo o největší akci vojsk na území naší republiky. Bylo pokračováním řady obdobných cvičení provedených v předchozích letech vojsky paktu na území Polska, Maďarska, NDR, Bulharska a Rumunska. Ta nesla název DUNAJ, KVARTETO a ŘÍJNOVÁ BOUŘE. Ze strany zahraničních armád se cvičení VLTAVA zúčastnilo více než 12 tisíc vojáků.

Jak se později ukázalo stala se účast 22. výsadkové brigády a 7. výsadkového pluku na tomto vojenském vystoupení, největším nasazením československých vojenských výsadkářů od ukončení bojů ve II. světové válce. Oba útvary na něm předvedly nejen technické možnosti, ale i mimořádné schopnosti a dovednosti svých příslušníků, v míře do té doby nevídané. Pro účast na cvičení byla vytvořena fiktivní výsadková divize,kterou tvořily tři výsadkové padákové prapory ( 65., 71., 72. vpr ), 22. výsadkový protitankový dělostřelecký oddíl ( 22. vpto ), jeden motostřelecký pluk bez tankového praporu ( 33. msp ), jeden spojovací prapor, jeden dělostřelecký oddíl houfnic122mm a protiletadlová baterie. Sestavu brigády doplňoval oddíl samohybných protitankových děl sovětské armády se dvěma bateriemi. První byla vyzbrojena “ samohybkami ” ASU-57 vysazovanými na padácích a druhá těžším typem SU -85, ty byly přepravovány letecky na palubě letounů AN - 12. Organizační strukturu brigády doplňovala rovněž velitelská rota.

K vysazení na hlavní doskokovou plochu bylo vyčleněno 1635 osob, k dobytí letiště byl výsadek v síle praporu složen ze tří rot o celkovém počtu 220 osob. Pro leteckou přepravu byly vyčleněny dva vrtulníkové pluky Mi - 4 doplněné čtyřmi sovětskými vrtulníky Mi – 6 a dále 12 letounů Il - 14 T od 1. dopravního leteckého pluku ČSLA. Síly dopravního letectva ČSLA v této sestavě však na přepravu velké výsadkové jednotky nestačily. Proto byly na naše území přesunuty dva dopravní letecké pluky ze SSSR. Ty byly oba vybaveny 45 letouny AN-12. Celkem 90 velkokapacitních letounů. Tento typ jsme před tím poznali při přecvičení v letech 1964-1965. Problém hromadného použití tehdy nových, ne plně spolehlivých československých padáků OVP - 65, na kterých se tehdy skákalo přes to, že u nich docházelo k potížím při otevírání takzvaných ” zádržkových ” zámků, byl vyřešen dodáním asi 1500 souprav sovětských hlavních a záložních padáků typu D - 3. Přechod na jejich použití zvládli příslušníci brigády během deseti dnů. Bylo nutno naučit výsadkáře tyto padáky balit a připravovat pro vlastní seskok. S otázkou jejich řízení problémy nebyly, neboť konstrukce tohoto typu nic podobného neumožňovala. Padák po otevření odolával jakýmkoliv pokusům o změnu směru snášení. Při jeho použití ovšem nedocházelo ke vzájemnému spojení dvou výsadkářů. K tomuto jevu občas dochází při hromadných vysazeních, setkáním výsadkářů ve vzduchu.

Brigáda pro toto cvičení “ stála “ na straně modrého - tedy protivníka. Cílem nasazení bylo prokázat schopnost připravit se a provést vysazení na velkou vzdálenost s bojovou technikou, kterou v té době byly vybaveny motostřelecké jednotky. Šlo především obrněné transportéry OT - 64 a OT - 65, 30mm protiletadlových “ dvojkanonů ” vzor 53/59, 122 mm houfnice s tahači PRAGA V - 3S a další zbraně.

K provedení “ leteckého mostu ” bylo vyčleněno:
12 ks samohybných houfnic typu SU - 85,
6 ks protiletadlových “ dvojkanonů” 30 mm Pldvk „ Ještěrka “
14 ks OT 64 a 65,12 ks houfnic 122 mm,
6 terénních vozidel GAZ 69 (A),
2 rádiové vozy,
6 bezzákluzových kanónů vzor. 59 ráže 82 mm

Úkol výsadkové divize byl následující:
Po vysazení na dvě doskokové plochy splnit několik samostatných úkolů v týlu protivníka ve prospěch vlastních útočících pozemních jednotek. Úkoly bylo nařízeno plnit po praporech.

Jedním praporem provést přepad letiště Bechyně. Letiště obsadit, zabezpečit a udržet jej pro přistání dopravního sledu s bojovou technikou, na kterou po vyložení nasednout a zařadit se do sestavy pěšky postupujících hlavních sil brigády. Tím ji posílit pro další útočnou činnost k postupu na směru, především zvětšením palebné síly a pohyblivosti hlavních jednotek.

Po vysazení hlavní části výsadku na doskokovou plochu ohraničenou osadami Hartmanice – Mažice a Zálší nedaleko jihočeského města Veselí nad Lužnicí. Jedním praporem obsadit a udržet most přes řeku Vltava do příchodu vlastních tankových jednotek. Spojit se s nimi a dále pokračovat jako tankový výsadek v rozvíjení útočné činnosti ve směru na Jindřichův Hradec. Druhou částí výsadku, po shromáždění na doskokové ploše obsadit a zabezpečit přechody přes řeku Lužnici u Soběslavi a pokračovat v útočné činnosti ve směru na východ, do prostoru osady Deštná u Jindřichova Hradce.

Vrtulníkovým výsadkem v síle motostřeleckého praporu vytvořit předmostí na řece Vltava a zabezpečit tak vytvoření podmínek pro zřízení pontonového mostu k přepravě pozemních jednotek přes tento vodní tok. Za postupu jednotlivé části výsadku překonávaly menší vodní toky a zabezpečovaly přechody přes ně. Vytvářely tak podmínky pro rychlý postup ” vlastních” pozemních jednotek.

Cvičení bylo provedeno v první polovině měsíce září. Brigáda byla v krátké době doplněna zálohami, technikou a vyčleněnými jednotkami. Během jednoho týdne provedla bojové stmelení spojené s nácvikem použití techniky v boji v prostoru VVP Libavá. Zde se také soustředila pro plnění úkolu.
Štáb brigády zplánoval celou operaci, která využívala ke startu letišť Ostrava – Mošnov, Přerov a Prostějov. Vlastnímu provedení předcházelo takticko - pořadové cvičení praporů s vysazením na plánované doskokové plochy za velmi složitých povětrnostních podmínek.

Před tím než celý letounový sled za přeletu k vysazení na trase prolétl letní bouří, bylo nutno celý svaz za sebou letících rojů, přeformovat do zástupu tak, aby nedošlo k problémům s udržením letové sestavy. Tím se však úplně změnil předpokládaný obrazec přistávajícího výsadku a bylo ztíženo shromáždění jednotek na ploše. Vše bylo o to horší, že výsadkáři seskakovali za silného větru do rozbahněného oraniště. Padáky nebylo možno po dopadu na zemi “vylít” a tak byla ornice ještě jednou přeorána jejich těly. Relativně nejlépe dopadl spojovací náčelník jednoho z praporů, kterého jeho padák “ protáhl ” mělkým rybníkem na okraji doskokové plochy jako plachetnice.

Vysazení bylo podle plánu cvičení provedeno dne 19. září 1966. Na hlavní doskokovou plochu o rozměrech asi 3 x 5 km přilétal výsadek z letiště Mošnov. Zde se soustředil v časných ranních hodinách. Naložil připravenou techniku a materiál a provedl nasednutí. Další část výsadku nakládala a nasedala na letišti Přerov. Po startu se letouny zformovaly do trojic s mezerami mezi letouny 500 metrů do stran od stroje letícího uprostřed. Roje za sebou následovaly ve vzdálenostech 1000 metrů. Tak při vlastním vysazení nedocházelo k promíchání jednotlivých vrstev výsadkářů.
Přelet probíhal po trase ze střední Moravy na západ, severně nedaleko státní hranice až do prostoru Plzeň, která byla stanovena otočným bodem. Odtud jihozápadně k bodu bojového rozchodu nad městem Písek.

Po vzdušném přepadu doskokové plochy, který byl proveden několika skupinami stíhacích a stíhacích bombardovacích letounů MiG - 15 a MiG - 17 v Č - 7, přilétalo v čele výsadku 6 letounů AN-12 s naloženou bojovou technikou na “ platformách ” P - 127 a B - 127. Ty byly vybaveny “vícevrchlíkovými” padákovými systémy a raketovými brzdícími systémy. Jeden ze tří padáků ve svazku měl plochu 850 metrů čtverečných. Celková plocha tří vrchlíků nad jednou plošinou přesahovala 2500 metrů. Technika byla vysazena v čase Č - 3. Následovalo 21 letounů AN-12 s více než 1200 výsadkáři. ( jeden stroj pojal 60 plně vystrojených a vyzbrojených osob.) Délka letounového sledu před vysazením dosahovala 12 kilometrů. Vysazení bylo provedeno z výšky 800 metrů se zpožděným otevřením padáku v délce 5 vteřin, při rychlosti letounů 300 km/hod.

Vysazení bylo provedeno v následujících patnácti minutách. Seskok byl uskutečněn za krásného letního počasí. Výsadkářům seskakujícím v závěru sestavy se otevřel pod nohama úchvatný pohled na plochu jakoby zasněženou – pokrytou celistvou vrstvou bílých vrchlíků padáků. Při shozu techniky a vysazení nedošlo k sebemenší nehodě. Také shromáždění jednotlivých rot a praporů, vyhledání materiálu a jeho příprava k boji byla provedena přesně. Výsadek po vysazení na ploše zabezpečovalo ze vzduchu znovu stíhací bombardovací letectvo. Příslušníci první vlny zahlédli ve vzdálenosti asi 10 km severozápadně od hlavní doskokové plochy, seskok dalšího praporu, který právě zahajoval plnění úkolu.

Druhá část výsadku přelétala z letiště Přerov ve 12 letounech Il-14 T k provedení přepadu letiště. Vysazení výsadku v síle 220 výsadkářů, se uskutečnilo asi 30 minut po seskoku prvního sledu na hlavní doskokovou plochu. Prapor byl vytvořen z příslušníků části 71. vpr a 72. vpr - především školy důstojníků v záloze. Praporu velel pplk. Ladislav Opletal, velitelem 1. roty byl kapitán Karel KUBA, pozdější generál a Inspektor pozemního vojska AČR.

Rychlou bojovou činností se výsadkáři zmocnili vzletové a přistávací dráhy a přešli k boji o objekty ve větší vzdálenosti spolu s obsazením kasáren v přilehlé zalesněné části letiště. V sestavě praporu seskočil rovněž příslušník sovětského letectva s úkolem zabezpečit navedení nákladních letounů na obsazenou plochu. Zbytek naváděcí skupiny pak přistál s prvním letounem AN - 12.

Přistání bojové techniky v letounech a její vykládání bylo nezapomenutelným zážitkem pro všechny zúčastněné a přihlížející. 20 letounů první vlny přistávalo v jednominutových intervalech, okamžitě uvolňovalo VPD a zahajovalo vykládání techniky tak, aby mohlo letiště okamžitě opustit. V následujících okamžicích vždy v liché minutě jeden letoun startoval a v sudé další přistával. Po první vlně a 5 minutové přestávce následovala druhá vlna s dalšími 20ti letouny. Na konci druhé vlny následovala přestávka v délce 10 minut a po ní třetí vlna letounů v počtu 10 strojů. Přeprava techniky tak byla provedena za 55 minut po přistání první “Ukrajiny”.

Po splnění úkolu na letišti tato část příslušníků brigády nasedla na vyloženou bojovou techniku a postupovala ke spojení s hlavními silami brigády. Ke sloučení jednotek došlo na trase předpokládaného postupu do prostoru lesního komplexu východně osady Budislav severozápadně od Jindřichova Hradce. Tady výsadkáři přečkali noc, aby se následující den v odpoledních hodinách zúčastnili závěrečné epizody celého cvičení, ve které se “ ve střetném boji ” utkaly na straně “ západních ” příslušníci československých jednotek spolu se sovětskými vojáky, proti pluku Maďarské armády a Národní lidové armády NDR na straně “východních”. Za mohutného použití letectva, tanků, dělostřelectva a obrněných transportérů zde bojová část cvičení dne 20. září pozdě odpoledne skončila.

Příslušníci 7. výsadkového pluku na rozdíl od výsadkářů vytvořené divize působili vzhledem ke svému průzkumovému zaměření zcela jinak.
Štáb pluku podle nařízení Zpravodajské správy Generálního štábu Ministerstva národní obrany, vytvořil řídící skupinu důstojníků, kteří připravili k plnění úkolů v “ týlu protivníka ” několik průzkumných skupin z vybraných příslušníků pluku. Skupiny měly rozdílné počty osob. Za použití vlastních radiových prostředků spojovacího uzlu pluku, byly skupiny zasazeny na různé vybrané objekty. Byla to velitelská stanoviště, centra spojovacích prostředků, útvary rozmístěné v terénu, polní i stálá letiště, ale i sklady a vodní díla. Pluk byl v té době vybaven padáky PD - 47.

Skupiny byly zasazovány vzlety jednotlivých letounů Il -14T především v noci. Skupiny hloubkového průzkumu byly zasazovány s vysokým stupněm utajení, takže jejich příslušníci neznali vzájemně své úkoly.Vysoká kvalita splnění úkolů se odrazila v ocenění řady příslušníků pluku po ukončení nasazení, které jim udělil náčelník Zpravodajské správy GŠ. Po ukončení bojové činnosti v rámci cvičení se část příslušníků výsadkové divize přesunula do prostorů soustředění u nakládacích stanic provedla naložení techniky a přesunula se do posádky Prostějov. Druhá část s částí přidělené techniky provedla přesun po osách do prostoru Českých Budějovic. V areálu na Hyncově hoře a na letišti Planá připravila tábory pro ubytování. Po provedeném nácviku se výsadkáři účastnili slavnostní vojenské přehlídky v Českých Budějovicích. Odtud následoval návrat do Prostějova vlakovým transportem. Příslušníci 7.výsadkového pluku, kteří byli nasazeni v rámci cvičení k rozkrytí sestavy cvičících vojsk v poli se vrátili do Holešova letecky. Zčásti za použití vrtulníků Mi - 4 a také letouny Il -14T. Brigádě přidělené jednotky se vrátili po osách silničními přesuny do mírové posádky ve Stříbře.

Tím bylo ukončeno nasazení československých výsadkářů při cvičení. Prokázalo vysoký stupeň vycvičenosti, bojové připravenosti, schopnosti rychle se adaptovat a zvládnout jakékoli byť zcela netypické úkoly. Vysoká fyzická zdatnost a psychická odolnost prolínala celou činností. Prokázalo jak vysoké organizační schopnosti a tvůrčí kreativitu štábu vytvořené divize, ale i štábů všech podřízených útvarů. Prokázalo vysoké morální vlastnosti a schopnost všech výsadkářů obou útvarů při plnění úkolů. Prověřilo schopnosti provedení vysazení kombinovaným způsobem i další kvality výsadkového vojska Československé lidové armády.

Čejen

převzato z http://forum.CSLA.cz

 

Zpět na seznam článků

copyright © http://www.csla.cz

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

 

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

ZBRANĚ Pusky