Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci

Podzim roku 1962

Po skončení výcvikového střediska 3 praporu l.motomechanizované brigády Vnitřní stráže,jsem odjel se všemi nováčky do kasáren útvaru na dnešním malém hradčanském náměstí,kde dodnes sídlí v martinickém paláci Hradní stráž.Tehdy tam sídlil 3.prapor.Z asi čtyřiceti mladými vojáky a ještě třemi poddůstojníky jsem byl umístněn na velitelské rotě,jako nadpočetní s tím,že tento kontinent vojáků bude určen k výcviku v poddůstojnické škole ve Varnsdorfu. V letošním běhu byla výuka přebudována a celý běh bude v trvání í měsíců. Ještě jsme stihli to,že 3.prapor byl zrušen a byl jmenován 7,zvláštní prapor Vnitřní stráže a dostal svoji zástavu.Tu jsme před tím neměli a v případě nějaké akce na hradním nádvoří,jsme si tuto půjčovali na brigádě ve Vršovicích. Byla to velká sláva,k obědu byl bramborový salát s řízkem a lahvička 10 stupňového piva na vojáka.Důstojníci pochopitelně měli něco jiného.Brzy potom jsme se s určenými vojáky přesunuli do školy Vnitřní stráže do Varnsdorfu,kde jsme byli mezi prvníma.škola měla začít od l. listopadu,takže jsme připravovali prostory a odpoledne jsme měli studovat řády a předpisy.Bylo pěkné babí léto,teplo,takže studium pěkně ubíhalo.Mě zbývalo několik dnů dovolené,takže jsem požádal a ten zbytek 5 dnů a ten jsem dostal.Ihned jsem odjel a těšil jsem se,že si to užiji.Doma jsem pobyl dva dny,když odpoledne jsem poslouchal zprávy,kde zaznělo ..vyslechnete si prohlášení TASSu k blokádě Kuby americkým loďstvem.Tak nějak jsem si pomyslel,aby to neohrozilo moji dovolenou. Ale v pohodě jsem odešel navečer do hospody,abych v klidu prožil další den dovolené.Večer probíhal k mé plné spokojenosti,když do nálevny vešla starší paní,která pro národní výbor obstarávala různé obchůzky a posílky a sháněla mne.Celá hospoda ztichla,když mi sdělovala,že volali z pošty,mám tam telegram,abych se okamžitě dostavil do kasáren.Měl jsem hodinu a čtvrt na to abych se sbalil,jel autobusem na Prahu a potom vlakem na Děčín a Varnsdorf. Všichni v hospodě mi podávali ruku,sem tam někdo prohodil nějaký vtip a já jsem odjel do Prahy k vlaku.Pomatuji si,že ten večer byla Praha jako vymetená. Na nádraží Praha -střed jsem chytil rychlík Vindobona,nechtěli mne vzít,protože mezi Ústím n.L. a Děčínem je vyloučena vnitrostátní přeprava,ale důstojník PS,který vlak doprovázel,sdělil vlakvedoucímu,že je vyhlášen II. stupeň bojové pohotovosti,že se musím dostat co nejdříve k útvaru.A tak jsem jel. Vlak byl skoro prázdný,uvelebil jsem se do první třídy.Zasunul jsem opěradla pro ruce do opěradel a že budu spát,Paní,co tam uklízela,mi řekla abych spal,že mne před Děčínem vzbudí,abych mohl vystoupit.Tak jsem zalehl s tím,že mám dobré tři hodiny spánku.Doma jsem toho mnoho nenaspal,koukal jsem alespoň něco dohnat. Byl jsem přikryt blůzou,tak mi spadla a tak mne probudila zima.Vlak stál,venku byla mlha a když jsem stáhl okno,viděl jsem vzadu za vlakem nějaká světla zřejmě osvětlení nádraží.Jak jsem byl rozespalý,popadl jsem své zavazadlo,blůzu,brigadýrku a opasek do náruče a šel jsem se podívat,kde jsme,proč stojíme a tak dále.Vylezl jsem z vlaku a jak mne roztřásla zima,natáhl jsem si blůzu a šel jsem podél vlaku ke světlům.Po několika metrech jsme uslyšel důrazné Stůj!Stůj,kdo tam.A opět stůj.Zaslechl jsem cvaknout závěr nabíjené zbraně.To mne tak nějak probralo,volal jsem že jsem přijel vlakem,že musím do kasáren.Zůstal jsem stát,někdo na mne pustil světlo z nějaké silné baterky.Povídám,neblbněte,já jsem také voják.A co se děje.Nikdo se se mnou nebavil,byl jsem upozorněn,abych se nehýbal a ozvala se píštalka.Za chvíli přiklusala hlídka pohraniční stráže,ta mne sbalila a odvedli mne na strážnici na nádraží v Děčíně. Tam mne legitimovali,měl jsem u sebe vojenskou knížku propustkovou knížku a jízdenku od vlaku.Poručík PS se mne ptal,kde jsem se tam vzal,já na to nechápající,mu říkám,že jsem přijel vlakem od Prahy a ve vlaku jsem usnul a tady se probudil.Tato informace vzbudila trochu poprask.Ten vlak totiž již byl celně odbaven a prohlédnut pohraniční stráží a asi tři hodiny měl být v NDR. Jenomže,tam se vagónovali Rusové,na trati byl zmatek,tak vlak stál na nádraží.A to asi bylo moje štěstí.Až později mi došlo,jaký by to byl malér,kdyby na mne v NDR přišli jejich pohraničníci.Bylo z toho velké vyšetřování,totiž směna,která vlak doprovázela z Prahy,v Děčíně končila a ta nová o mě pochopitelně nevěděla.Já jsem se odvolával na výpravčího,důstojníka PS a tu paní,co měla na starosti 1.třídu.No nakonec je sehnali,když přivedli tu paní,spráskla ruce,když mne uviděla a povídá,vojáčku,já na Vás úplně zapomněla. Ještě ověřovali moji totožnost,já jím říkal,ať zavolají do Varnsdorfu na útvar,že mají přímé spojení.Oni se divili,jak to vím,vím povídám,fonogramy chodí přes vás,když jsem měl službu u dozorčího útvaru,tank jsme několikrát tyto fonogramy přebíral,bylo to dost únavné.
Ne, museli volat na prapor,tam odsud přes brigádu na Prahy na hlavní správu PS,tam odsud na hlavní správu VS a ty volali rovnou do Varnsdorfu. Tam o mě věděli,jenom je zajímalo,co jsem kde provedl,že mne honí PS.
Mezitím provedli důkladnou prohlídku vlaku se psi,ale již nic nenašli.Oni nechtěli přiznat,že mne přehlédli a odbyli to.
Když vše skončilo,byl jsem propuštěn a z teplé místnosti mne poslali ven na nádraží.To se mi moc nelíbilo,bylo dost chladno,kulturní středisko bylo zamčeno,čekárna nevytopená.Vlak na Varnsdorf mi jel za hodinu a půl,tak jsem to musel vydržet.
Vlak na Varnsdorf byl courák,takže to dost dlouho trvalo,nežli jsem dorazil do kasáren.Naše rota byla umístněna odloučeně v objektu zv. Severka. Tam nikdo již nebyl,jen stráž na bráně.Na ubikaci jsem měl sbalenu plnou polní,ležel tam můj samopal a napáskovanými zásobníky a dvě palebné dávky,t.j.240 náborů v zašitém balíčku.Nežli jsem se stačil rozkoukat a převléci z vycházkového,již tam byl pro mne gaz s řidičem a odváželi mne s věcmi do hlavních kasáren,kde již byli všichni soustředěni,včetně důstojníků.Všechny zajímalo,co jsem kde prošvihl,že jsem byl zadržen pohraničníky.Musel jsem svoji anabázi opakovat dokonce do protokolu.Teprve tady již v klidu mi došlo,jaký to mohl být malér,ale nakonec vše dobře dopadlo.Jak se mnou,tak i politicky.Zvítězil rozum,nikam jsme nešli,myslím tím do války.Moc tomu nechybělo.No a nakonec i ty zbývající dny mé dovolené,které jsem si nestačil dobrat,jsem vybral hned v prosinci,byla zrušena pohotovost.
Dneska na to vzpomínám jako malou epizodu,která nakonec dobře dopadla.Možná jsem měl i trochu toho štěstíčka.
Vojnu jsem nakonec dosloužil v pohodě,byl jsem i povýšen do hodnosti četaře,jen vojnu nám prodloužili o dva měsíce,jako důsledek kubánské krize.

Samson


Zpět na seznam článků

copyright © http://www.csla.cz

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

 

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

ZBRANĚ Pusky