Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci

VÚ 4436 Tachov

Milíře. Odloučená rota průzkumného prap.Bájemi opředená,málokým poznaná.Samostatná rota rádiového a radiotechnického průzkumu.Umístěná vedle tkzv. hraničního pásma,obehnaná v 60 letech elektrickymi dráty s vysokým napětím.Jediným členem roty , ktery nehodlal akceptovat nebezpečí jěž představovala ,byl kocour Mikeš.Na etapy ,pětkrát upálený ocas,několikrát rescituován vojáky,po zásahu proudem.Vždy přežil,životů měl víc než obyčejná kočka...Tato el. stěna byla jako nebezpečná uživatelům později demontovaná a později v roce 82-83 nahrazena novou ,tentokrát ne záchytnou,signální stěnou typu Mareš.Ta byla napájená už život neohrožujícím napětím.Tajemno zvyšovala přítomnost voj.dnes už bývalých států SSSR.Na jednotce bylo umístěno šifrovací zařízení pro spoj.se stupněm armáda v Příbrami.Pozdeji při přechodu z tech. maďarské vyroby umístěné na skříň.Pv3S tkzv RUT,byla tato nahrazena svazovou technikou na čtyřkolkách GAZ-66.System se jm. Rama,česky Základ.Každé voz.bylo vybaveno utajovačem.Z těchto a jiných důvodu byla rota v režimu spec. jednotek.Patřili jsme k „Ušim a očím divize“.Milíře disponovaly i tkzv.vidovou hláskou,která zařazením podléhala P.l.o. Plané u Mar.Láz.Tato hláska byla schopna ve spol. se zmíněným střediskem zdvihnout Migy ze slaného do 2 až 3 minut.Př. boj, vrtulníky z Plzňe Líní.Sloužiloz zde na Zhruba 26 voj.zákl.služby a 10-12 voj. z povolání./Čsla)Sověti zde prováděli pouze kontrol.činnost,své kasárna měli pod kopcem,mimo náš oběkt.Jednotka sledovala vojska USA,NSR,KANADY,a jiných,zajmovým prostorem byl v NSR výcvikový prostor Grafenver.Sledovaly se taktéž aktivační pojítka strtegických sil USA rakety s jader.hl. typu Persching.Už toto zaměření určovalo profil obsluh a tech,velitel. sboru.

Já zde nastoupil v roce 80 na podzim,přišedvší od průzkumného praporu dislok. v Podbořanech jež disponovoval obdobnou rotou na Tišině.Obě byly umístěné na kopcích,obě plnily pod.úkoly.Velil zde npor.Rehák Branislav,který vystřídal kpt.Szenteho Fr.Ten se přesunul na operační skupinu,které velel mjr.Poulíček Vilém.Rehák jako abs.Vyškova,motostř.směru,nepříliš vhodná kombinace ,protlačen politrukem útvaru mjr,Drgoněm-Pumpou přízní z rodiny.Čirý klientelismus podepřený stranickýma knížkama.Jeho vychcanost,lakomost,schopnost kdykoliv sestřelit své spol. vyůstila v malou oblíbenost.Rotu-její chod řídil ve skutečnosti prap.Žilinec Josef,Akční,všeho shopný muž.Rehák ve spol.řidičů záklaďáků si na Milířích zřídil soukr.autoservis.Klienty bývali vel, útvaru mjr.Havránek zv .Opičák,zmíněný Pumpa,pozd. kpt Horáček nástupce-rovněž darmožrout.Počet klientů soukr.servisu Rehák a spol byl pružný.Servis disponoval i stanicí PHM,Šlapalo to-péhamák zákl.voj .oblíbenec Rataj, napsal do denníku elektrocentrál cokoli.Stále se „cvičilo“ a plnil bojovýúkol v míru... dlaňovky,povýšení,spec. rota.

V roce 83-nastoupili k jednotce rtm.Karchnák Jan,jako starší rádiový operátor,por,Prokop Petr jako technik roty.rtm. Karchnák hned z kraje vyfásl službu dozorčiho operační skupiny,v 02,30 mu hlásil dozorčí roty spol .se strážným,že byl napaden objekt rádiové roty v místě druhé vjezdové brány.Natáhli kvéry a vyrazili.V prostoru druhé vjezd.brány se houpal v drátech signální stěny namotaný opilý chlap,pod branou bafal Žigulík s dalšími třemi chlapy.Karchnák nezavahal,opilce zadržela pod zbraní odvedl.Strážný zatím jistil bránu a Žigukíka.Dozorčí mezi tím vyhlásil Bopo.Po chvilce byl pisklavě hulákající opilec poznán jako vel.utv. mjr.Havránek.Kuchař Jiří Lébl vzbuzen,bifteky usmaženy,společníci,neznámi soudruzi milicionáři pohoštěni.V 05.30 tlupa opilců rotu opustila,zůstala poškozená signální sěna,vytrhané izolátory,vytrhané dráty.rtm.Karchnák celý incident včetně nočního bufetu zaznamenal do knihy předání služby dozorčího operační skupiny,stejně konal dozorčí roty.Karchnák byl vel.roty Rehákem nazván kokotom,lebo nepozná svojho nadriadeného,knihy dozorčích ještě ten den přepsány,podpisy doplněmy... Co nenastřílí puška to napíše tužka.Co se doma upeče, to sedoma sní.Abylo tak.Staří bobři z operačky byli hluší a slepí a autoservis Rehák a spol. vybaveny i skladem P.H.M dál plnil náročné úkoly plnění bojového úkolu v míru.Elektrocentrály ruské vyroby neměly počítadla motohodin.Byznys se točil,. mlaskat bylo zakázáno .Povolaných bylo mnoho,vyvolených málo.....

Ke zdejší rote v těchto letech nastoupili noví absolventi voj.katedry civilních vysokých škoL takzvaní absíci.Vzpomenu Špirita,Boudu Pavla,Kočího,ktery měl změněnou identitu,neb před tím se jm. Tomáš Vrdlovec.Nesmim zapomenout na Vaňka hráče Go.Špirit Jiří byl stejnčě jako Bouda abs. U.K..oboru žurnalistika.Silně obézní,potící se,bez sebevědomí a ambicí,zakřiknutý s jedinou předností, jeho otec údajně v r,1948 nesl v čele mas státní vlajku Klémovi Gottvaldovi.To Bouda Pavel byl jiné kafe,ženatý,dítě,tchán velká ryba pplk.VB,Ješte na Milířích účasten konkurzu v T.V. uspěl,takže z neznámého redaktora plátku Kovák v Kladně rázem mediální hvězda.Splužák Evy Kotvové, pozděj po revoluci působí jako zpravodaj České Televize v Bruselu.Všem vždy zdůrazňoval,že je Marxista,nikoliv Leninovec.K jeho přátelům patřil mjr.Bytčan,či Byčan-šéf .V.K.R. Tachov.Ti dva spolu všelmi často trávili čas.Boudová žena dokonce chvílí bydlí s dítětem ve vesnici pod rotou,v baráku kde před válkou a během ní sídlila základní organizace N.S.D.A.P. Brand u mísního opraváře aut Bárty.Zajímavý dravý typ. Vaněk udajně nej.hráč GO republiky,matematik.. V běžných činnostech málo použitelný ale nenafoukany,kamarádský.Vzpomenu ještě abs.Velu.zabivšiho se v autě,když spěchal pro kytku nevěstě.Pall Mall osudů,příběhů,lidí.Tuhle smutnou zprávu přinesl až na Milíře jeho kamarád,taky absa Josef Juppa,v civilu zahradník,který si zkoušel namluvit děvče Lengyelů,leč pokud vím neuspěl,ač v létě pomáhal na Milířích se senem právě této rodině...

V r.82přijeli z SSSR instruktoři,ktří nás zaškolili na novou tech Rama.Byli to bodří čtyřicátnici,odění do hnědých krymplenových obleků,doplněných křiklavými vázankami nezvyklé šíře.Na ježka ostříhání,veselí chlapíci, jež potkalo životní štěstí,opustit načas svou Stranu,svou Mať.Bez dohledu svých nadřízených,bez dohledu manželek.Všichni v hodnosti mjr.Uniformy zanechali doma,jejich status byl turisté.Jako mladý a akční rotmistr , navíc jazykově vybaven,jsem vyfásl tyto „svazové čundráky“ .Ubytováni byli v hotelu Lidový dům,K jejich denní přepravě byl z praporu vyčleněn Uaz s řidičem.Techniku ovládali znamenitě,pouze nechápali,proč RUTy sice maďarské výroby ,ale už na bázi moderních polovodičů, s displeji vybavenými digitrony,měníme za 20 let morálně zastaralou techniku stavěnou na bázi lamp a elektronek. Tato tech.sice vyrobena v r.80-81 byla neskutečně pouchová.Hlavně mech.díly teleskopických anten.Veškeré náhradní díly byly duplicitně umístěny v Zipech,dřevěných bednách.Po zaškolení byly zipy poloprázdné.Jediná výhoda spočívala ve vytápění nadstaveb.Ruty na V3S měly kamínka na pev.paliva,obsluha -řidič topil venku,mimo nadstavbu.Gazy 66 disponovaly bufíky na benzín ovládané zevnitř provozovny.Od instruktoru jsme se naučiili .Záklaďák uvnitř žhaví spirálu buf. a spouští čerpadlo benzínu.Velitel mimo nadstavbu.Řidič s připraveným hasičákem v pohotovosti.. Proč ta složitost?Občas nám to bouchlo zdělili.Shořely celé provozovny.„Aha ,ten hasičák je na hašení nadstavby,“zarozumoval Rehák. „Ne.Na hašení hořícího vojáka,který spouštěl bufík a výbuch jej vymrštikl mimo provozovnu....“

Těsně před odjezdem instruktorů zpět do vlasti,jsem „nafasoval“2000,Kčs od finančáka Gerendy,abych pohostil v Mariánkách soudruhy.. Poučení o naložení sa svěřenou částkou provedl sám mjr.Havránek.„Ne,že rotmistře zaplatíte pár piv,a zbytek si kurva ulejete!“ Obnos jsem utratil toho dne do halíře.Hotel Korzo nikdy nebyl laciný bufet...Husa,červené zelí,brmor. knedlík,vychlazená plzeń nepochybil jsem.Ovocné poháry se šlehačkou,vaflemi,vše zalité likérem s následnou kávou a Becherovkou.Neprotestovali,ale byli překvapení.Takovou hloubku přátelství nepředpokládali,o původu peněz nebyla zmínka... Byl jsem přeci poučen. Ve snaze se revanžovat ,utratili v Lobby baru následně většinu své hotovosti namísto dárku pro své milé.Široké ruské duše..Při cestě zpět do Tachova jsme akorát jednou neplánovaně zastavovali.Mix Becherovky ,Bolsů všech barev a chutí ,piva a Stoličné zamává i s trénovaným zažívacím traktem.

Rádiová rota na Milířích jako samostat.jed. byla vybavena kuchyní,skladem,potravin,příručním skl. potr. a všemi náležitostmi společného stravování.Kuchaři byli vojáky základní služby.Povětšinou dopředu vybíráni ,osvědčení chemici od praporu v Tachově.Život,kterým zde žili ,nepatřil k snadným.Vyhovět množstvím , kvalitou i chutí den co den bývalo občas nad jejich síly.Zvlášt pokud jim svěřené sklady, neodolaly nájezdům žrádlachtivých supráků,vracejících se vyhládlých, po návštěvách pohostinských zařízení posádkového města.Pružně měnit jídelní lístek dle zbylych surovin, parřilo mezi evrgrýn jehož konec byl v nedohlednu.Časté kontroly roty ze všech stupńů armády,byly chlácholeny právě nezvykle velkýma porcema.Např. pplk.Šoula z Kladna po týdenním kontrolně chroustovském účinkování hlásíval bodře.,že zas nabral tři kilíčka.Jezdíval rád a často.Nebyl sám.Podobných stravníkú zažilla rota nepočítaně.Čerstvý vzduch,nadmořská výška 692m.n.m. krásný vyhled do kraje,prvotřídní gastroservis,pro mnohé znalé i neznalé lázně.Tenisový kurt za rotou,posilovna s minitělocvičnou v suterénu,fotbalové hřiště ihned pod oplocením.Nebýt několika 60 m.sloupů anténního systému,horsky hotel Javořina..Rébus ,jak zajistit chod tohoto zařízení, řešil povětšinou postavou nevelký,štíhlý,stále snědý,s tváří zdobenou knírkem , oči tmavých,pprap.Jožo Žilinec.Slovák jehož předci dorazili sice až na Slovensko, města jehož přízvisko nosil ,ale dle mnohých ,krev byla namixovaná na rozdíl od jména jižněji..Malý velký muž.Otec tří synů,manžel poslušné ženy, dcery šéfa stát.statku z Částkova.Původně ženista,který velel ženijní rotě u VU 4447 Tachov.Na rotu Milíře přišel jako nečlen strany,sice vyloučený,ale polepšený...,muž organizačně nadaný a zdatný.V kartách schopen za noc prohrát měsíční plat,ale vzápětí kouzelně, stejně rychle zacelit vzniklou díru.Jeho rčení,za fľašku pořídíš v armáďe všetko,platilo stoprocentně.Desítky lahví končily v proviantním skladu pluku,opačně putovaly nadzásoby potravin všeho druhu.Černý,soukr. prasečák za rotou,byl Jožovi zlikvidován npor.Rehákem po jeho příchodu,jako mladé, poměru neznámé vyplašenky..I tuhle malou katastrofu Jožo rozchodil...

Rádiová a radiotechnická rota Milíře nebývala vždy jen doménou mužů.V 60-tých letech naopak silně převládal ženský živel.Odloučenost od civilizace,nedostatek mužského elementu,vyústil v prúser,kdy jedna z „přepadovek“ našla sexualně vyčerpaného,opilého,neustrojeného a navíc spícího,staršinu roty ,pohozeného na louce pod „rádiovkou“. Následná reorganizace rozmetala zde sloužící neukázněné soudružky po celé divizi.Operátorky byly nahrazeny muži.Až po roce 80 zde nastoupila pprp.Vavruňková Klára jako jediná staronová zástupkyně ženského rodu.Zařazením star.rád.oper.,ale ihned umístěná přímo na „operačku“roty.Šťíhlá čtyřicátnice,úzkých rtů ošetřených vždy pečlivě křiklavou rtěnkou,jemným nedepilovaným knírečkem,hlavu zdobenou lehce nemodním drdolem.Mírně okouřené přední zoubky,postavy spíš drobné,hezkých nohou v neméně pěkných lodičkách.Stav rozvedená,volná.Na ženu nezvykle militantně laděná osba.Vítězný marš našich vojsk Pařížskými bulváry ,patříval k neuskutečněným snům této zástupkyně něžného pohlaví ČSLA.Bylo zvláštní poslouchat , jak Francie padá na kolena, dobytá našími vojsky... Při jedné z pravidelných čtvrtečních pitek,v restauraci Svatá ve Světcích,se o tuto soudružku porval v 83 roce pprp.Antonín Staněk,ženatý muž,když z neznámých důvodů ohledně dělby,roztříštil půldecák o hlavu spolubojovníkovi ,staršinovi roty prap.J.Žilincovi.Staněk v civilu vyučený opravář psacích strojů,si jako člen strany, příslušník oper.skup.Milíře,nárokoval nezadatelné právo...Kdo by pomyslel,že pro Kláru poteče i krev...

Kolem roku 83 byly Milíře posíleny o rotného Klase Milana.Tachovák ,absolvent zdejšího gymnázia podepsal coby později odvedený vojín ,závazek k další službě.Známosti na okr.voj. spr. Tachov a mírně pokročilá znalost nesocialistického jazyka jej,kooptovaly na tuto jednotku.Bubeník tachovskeho bigbítového tria ,hrajícího povětšinou ve vinárně Zámecký sklípek,obdivovatel sk.Beatles.Chasník postavou i nekonformními názory,na hony vzdálenými profilu příslušníka roty zvláštního určení.Povahy prudké s problémem podřídit se.Mladý muž,nevšedních ambicí,bouřlivák a snílek.Po seznámení s rotou,zařazen na „pracák“ jednotky jako rádiový operátor,amík.Mezi mužstvem oblíben.Problém nastal,když jej vel.roty npor.Rehák svým denním rozkazem zařadil do služby dozorčího oper.skupiny jednotky o víkendu.Před celým vel. sborem rotný Klas opáčil památnou větu.„Napiš si do rozkazu koho chceš Braňo,já o víkendu hraju.“Rehák zažil mnoho,ale tohle s nim málem praštilo.„Sudruh rotný dávám vám to rozkazom,“zapištěl zesinalý. Klas ho s grácií sobě vlastní poslal tykačkou do prdele ,aby odjel utem,které ho za branou roty čekalo s basistou skupiny...Dny rotného Klase byly sečteny až po neuvěřitelném půl roce,kdy ještě stačil knokautovat prp.Stańka,byv.nazván parzitem i vší,co se vetřela do kožichu.Udání z civilu na rtn.Klase za exibicionismus,kdy neoděn vystavoval z poza okna paneláku sídliště Starák Tachov svého bobra,bylo konečnou třešní na dortu této slibné posily velitelskotechnického sboru vojsk Varšavské smlouvy.Degradace a prpopuštění do zálohy ukončilo slibnou vojenskou karieru tachovského bigbiťáka.

Každoročně probíhaly dole u útvaru přechody techniky na letní ,či zimní provoz.Přechody po roce 82 řídil nový automobilový náčelník mjr,Dadaj Karol.K průzkumnému prap.nastoupil na vlastní žádost od sousedního motostřeleckého pluku.Specialista na kolovou i pásovou techniku.Jeho hobby OT-64 SKOT.Na vzdálenost 150 m .poznal neomylně dle zvuku motoru ,kdo se blíží.Když dopředu hlásíval věžová čísla otéček,které se teprve na horizontu vylouply ,bylo poznat,že OT 64 je láskou nemenší než vlastní žena.Při přechodech každoročně testoval nové mladé řidiče.Test byl jednoduchý.Supráci pověsili adepta za hák v předu na pancíř OT za opasek a Karol dívaje se na hodinky i mladého šoféra odpočítával jeho minimální limit ,jednu minutu.Pokud nebožák začal příliš rychle modrat,nechával ho svěsit„Z vás dobrý rjadyč nebude.“Děl. Nutno dodat míval pravdu.Trochu brutální test,ale zde se opravdu každý vybarvil.Schopnost vydržet ,ukázala na předpoklad,který nešel okecat.Dadaj byl praktik schopný kdykoliv to situace vyžádala,zalehnout třeba i sváteční uniformě na lehátko pod techniku Mám dojem dodnes ,nejšťastnější byl, když takto ležíc mu do vlasů a ksichtu kapal mazut,či jiný technický bordel.Papírování bytostně nenáviděl.Rád si přihnul,ale technik praktik byl skvostný.

Po jednom velkém cvičení na Doupově jsme se v zimě vraceli po ose do kasina v Tachově.Psal se rok 84-Hustě sněžilo.Nekonečné kolony voj. techniky projížděly městem Stříbrem.Regulovčíci na křižovatkách řídili provoz.Nevím proč,ale těsně za Stříbrskými kasárnami,mé OT-64 VŠOT /Velitesko štábni ,obrněný transportér /odklonil z hlavní cesty a nareguloval nás omylem k zadnímu vězdu do autoparku kasáren Stříbro.Těsně před vjezdem do cizích prostor jsem zjistil,že tudy naše cesta určitě nevede.Hned vedle cesty byla jakasi zasněžená louka, akorát na naše otočení.Řidič voj.Makara to začal otáčet,ale louka nebyla loukou,byl to jakýsi mokřad,nebo bažina užívaná jako smeťák.Skot mi tam zapadl až po lišty.Řidič nemohl otevřít své dveře,motor řval,kola se protáčela,mne jimal děs.Tu se objevil praporní UAZ,ze kterého vyskočil múj přímý nadřízený mjr.Schoř,který řval tak,že se málem dusil.Vyslech jsem,že jsem utopil techniku za 12 milionů a v Sabinovské base mi už stelou..Jak se zjevil,tak stejně rychle vyfičel.Nechal mě v tom až po uši.Vklusal jsem do cizího autoparku,ukecal dva řidiče BVP, a bez jakéhokoliv povolení je vyvedl z cizího kasína.Nasadili jsme společně lana,Makara zapnul všechny myslitelné uzávěrky a tito ZLATÍ hoši, mě společně s mým řidičem napotřetí vytáhli.Při prvním pokusu jsme ustřihli jeden z háků na předním pancíři otéčka.Záchrancům jsam daroval dva balíčky sparet,jedny byly rozkouřené.Byly poslední.Do Tachova jsme dorazili s víc než hodinovým zpožděním.Mimo totálně zabahněného podvozku se mašině,ani vysílačkám uvnitř nic nestalo.Spojaři pak dva dny společně s řidičem ,dávali otéčko do glancu,hák jsme sehnali z jakési kusovky u pluku... Ještě dnes bych těm dvěma cizím řidičům zaplatil metr piv,že sami riskovali basu,aby nás v tom nenechali.

K oporám působícím na velitelství útvaru patřil mjr. Zdeněk Schoř,spojovací náčelník praporu,zvaný Herec.Tehdy čtyřicátník,pečlivě oholený,ostříhaný,vždy vyžehlený ,takřka "ze škatulky".V Tachově sloužil skoro celý vojenský život.Začínal na spoj.četě,pak velel rotě na Milířích.Po roce 1969 vyloučen z KSČ ,a hodnost kpt. měla být jeho poslední . Pro jiné konec,ne Schořáka. Švagr gen.mjr. Polák,manžel sestry jeho ženy, jej nakonec coby napraveného nestraníka, horlivce sypajícího si popel na palici ,rok co rok žádajícího se vrátit do lůna rodné strany ,nechal „protlačit“ a tím pádem Zdenál Schořů přišel k vytoužené hvězdě majora a odpovídající funkci jak jinak než u průzk. prap. Brilantní demagog a kecal,s vytříbenou štábní kulturou, protřelý a znalý poměrů.Strana, zapíjení družby,Svazarm,Lidové milice,záložní prostor,kontrolní činnost, to byla zaklínadla,kterýma se halil. Restaurace Svatá, nebo Liďák to bývala odloučená celodenní pracoviště. Popíjejíc zásadně malá piva,psaná ovšem hráběmi dle účtu,seděl a barevně si „opracovával“ písemnosti ,balil ženský personál a coby nažehlený hezoun nehledíc na nějakou tu kačku,trousil moudra... Celou dobu,kdy sloužil ve všech již řečených funkcích „budoval“ pod průzkumným praporem spojovací učebnu praporu.Leč marně.Při vytíženosti jíž trpěl ,nebyla šance... Při jednom z jeho ročně pravidelných odjezdů do lázní.kde léčil své údajně nemocné srdce,jsem byl poctěn coby velitel spoj. čety úkolem nemenším,než za měsíc,kdy se bude léčit , že vybuduji řečenou spoj.učebnu. Mimo to ,nechám zhotovit kovovou mříž před jeho kancelář,seženu barvy,zajistím výmalbu učebny a hlavně jeho kanceláře,seženu záclony,závěsytyto instaluji,z podniku Delta Tachov dovezu zadarma jím domluvené dvoje nové dveře. .. Budu stručný. Milicionář a řečený soudruh z Delty sice věděl o koho se jedná,nějaká piva určitě společně vypili,ale o slovu zadarmo neslyšel.. Sprava budov přez písemnou žádost zrovna tak nevyslyšela přání Herce ohledně malovidel a záclonovin,mjr.Cabala si klepal teatrálně na čelo.Autonáčelník Karol Dadaj po tom,co jsem mu přednesl žádost společně s plánkem na mříž děl:„Povedztě Schorovi,že plynom něserem“....Pochopil jsem,že jsem v pasti. Vypracoval jsem písemnou zprávu,kde j.sem doslovně a s gustem vylíčil,jak jsem kde pochodil... Po návratu Herce,když obezřel svou,kamny začouzenou,nevymalovanou, kancelář, s nově označenou stěnou -kanadou rajonisty,jej braly mrákoty a skoro opravdový infarkt.Štábem praporu dusíc se a držíc se za hruď vyštěkával :Prokurátor.Nesplnění rozkazu,Sabotáž.Kádrová dispozice.Při mém předvolání a písemném dokladu se Schoř málem vyvrátil.Takovou lásku a pochopení všech bližních na kteteré měsíc v lázních vzpomínal nečekal... Přežil jsem i tento výron vášní.... Těsně před revolucí už opět soudruh, Schoř odešel do zálohy,aby jako náměstek v Plastimatu Tachov budoval socialismus.Po ravoluci r.89 využil práva vrátit se do Nové armády, aby povýšen na podplk. předával bojové skušenosti,jsa minulým režimem byv perzekuovan... Dnes odměněn bohatou rentou přebývá v důchodu na Hradecko Kraálovsku,čest jeho bojovým zkušenostem a zásluhám,čest činům hodných chameleona naší doby.Čest Stará vojno Zdenku.

Výcvikový prostor Doupov,dislokovaný poblíž Tepelské vrchoviny v Doupovských horách,ohraničený městy Kláštercem n. Ohří,Ostrovem,Karlovými Vary,Bochovem,Žluticema,Podbořany a Kadaní, místo neustálých vojenských cvičení,neskutečně rozlehlý polygon,vybyavený několika tankovýma střelnicema, plocha s hornatým terénem,kde výška některých kopců přečnívala 900m. hladinu moře.Bývalý silně zalidněný okres Doupov s vesnicemi a městečky po kterých zbyly pouze cedule s názvy již zaniklých osad,s vojenskou infrastrukturou, schopnou pojmout při součinnostních cvičeních několik desítek tisíc vojáků.Doupov samostatný svět vojenského života.Kdo nebyl v této lokalitě jako voják Západního vojenského okruhu,nebyl voják.. Radošov,Kyselka,Kojetín,Hlavákov,Hradiště,Olšová Vrata.... Prostor ne menší než 30 krát 30km.Torza bývalých kostelů,vesnických stavení,zplaněných starých sadů,zapomenutých hřbitovů,rujiny vesnických stavení,základové zdivo staletých usedlostí,splín a zmar. Drsné místo,s poetikou zašlých časů,rozjizvené tankovýma cestama,rozrýpané tisíci v čase a době cvičících vojáků vojsk Varšavské smlouvy a polibky děl.Kopce o názvech jako Pekelný vrch,Pustý zámek jakoby dotvářely tenhle prostor.Ubytovací doupata v roubených srubech zapuštěných do země,schopná pojmout přes sto mužů,vytápěných jedněma kamnama,kde na dřevěných palandách nad sebou spala naštosovaná znavená vojska,smrad.zima,špína to byly věrné družky vojsk...polní sprchy v gumových stanech s kapacitou nad 80 mužů,kde pod jednou sprchovou růžicí páchalo hygienu nezřídka 5 chlapů najednou.Polní hajzly-mohutné díry v zemi,pocukrované vápnem, s vybudovaným dřevěným zábradlíčkem,aby se bylo čeho držet,zvané kolotoče,kde srávalo najednou 30 lidí u jedné jámy ,to byla realita vojáctví osmdesátých let.Naprostá ztráta soukromí,popření osobnosti,vítězství ducha kolektivismu armádní mašinérie nad malichernostma jednotlivce.Prostor prochcany potem cvičících vojsk.Prostor prokletý generacema nemilitantně smýšlejících odvedenců,prostor kde smrt byla všudypřítomná, ujeté nohy,urvané údy,zmrzačená těla i duše.Nebylo velkých cvičení bez smrťáků,bez nových invalidů.Imitovala se skutečná bojová činnost. Mrazy přes mínus třicet,kdy zamrzala nafta v palivových soustavách,kdy se prsty lepily na pancíř a žrádlo tuhlo ihned po vykidnutí do ešusů ,podmínky kdy Američané cvičící souběžně s Němci stínově v Grafenveru ukončili veškerou činnost,podmínky kdy MY jsme cvičili dál.. Omrzliy, Rozsekana vojenská technika několik dnú nevyspalých řidičú,fatální chyby znavených obsluh,nedodržování bezp. zásad,přehlížení možného,to byla živná půda mimořádných událostí a následných mrtvých,či zmrzačených.Hodnost a věk nebyla kritériem,které by se Zubatá s kosou vyhnula.To vše v době hlubokého míru,v době budování rozvinuté socialistické společnosti.Studená válka ve které jsme žili a byli byla opravdová.Dobových hrdinů poplatných době - plné stránky záchodového tisku,jak se novinám Obrana lidu říkalo.Tato tiskovina se často řezala na čtverečky určené k utření vojenských řití bez přečtení,neb hajzlpapír býval často nedostatkovým zbožím.Obsah této tiskoviny byl roven použití.Ruský Ogoňok,či Soldát tištěný na polokřídovém papíru byl nepoužitelný pro svou kluzskost a nenasákavost,ba co víc odmítal dokonce i hořet... Polní autoparky obehnané ostnatými dráty,stovky tanků,stovky aut o různých nadstavbách,mohutné zděné řídící věže palby na střelnicích,tisicihlavá stanová městečka pro akce typu Palcát,nebo Štít,to byl Doupov to byly Opičí hory jak jsme je familierně nazývali.Vzpomínáte hoši?

Při jednom ze zimních cvičení,kdy Doupov zasypán sněhem a sevřen ledem ,jsme za nočního výcdviku spatřili na jednom z blízkých kopců nezvykle velký oheň.Všem bylo jasné,že něco není v pořádku.Zhruba tři kilometry od nás se cosi neobvyklého dělo.Věděli jsme,že na kopci přebývá skupina záložáků převážně spojařů.Obsluhovali tam směrovou stanici RDM,která zabezpečovala spojení se stupněm divize.Jeden stan ,šest bojovníků.Obsluha plnila úkol na spoj. pojítku,ostatní spali.Bdícímu vojáčkovi přikládajícímu do polních kamínek se té noci nezdál sálavý výkon dostatečný,teplota přestávala být trenýrková.Vyřešil to originálně.Motocentrála napájející radiostanici byla živena benzínem,tudiž chtěl podpořit dle něj skomírající plamen chrsnutím z kanystru přímo do kamínek... Opravdu plameni pomohl,ale o trochu víc než zamýšlel.Při tekutém přikládání mu blafl celý kanistr,lekl se upustil ho a vytékající benzín dokonal dílo.Nutno dodat ,že celá osádka včetně zmíněného topiče toho večera trochu kalila.No trochu... Chlap ve třiceti letech,neschopen dohlédnout a domyslet co způsobí ,podpálil vlastně celý stan.Vyjet na zasněžený kopec Uazem trvalo půl hodiny.Po příjezdu na místo, jsme uviděli postavy šesti spoře oděných mužu,zahřívajících se poskakováním kolem už jen doutnajících zbytků radiostanice ,stanu,a další shořelé výstroje,výzbroje. Někteří v tom kalupu byli dokonce bez bot.Popálený nebyl naštěstí nikdo.Nebýt naší zvědavosti zajisté by minimálně těžce omrzli.Na kilometry od nich mimo nás nebylo živáčka jen sníh a třeskutý mráz.Žádné spojení se světem,fatální situace... Štěstí v neštěstí.Vím jen ,že škoda byla později„rozdělena “mezi trojici mužů,které tohle cvičení stálo bratru třicet tisíc korun československých.Nebylo to rozhodně málo...

28, října roku 84 stáli na plukovním nástupišti od devíti hodin rána v přísně vyrovnaných tvarech příslušníci tří útvarů dislokovaných ve zdejších kasárnách v počtu půl tisíce mužů a asi sedmi žen počítaje v to i ciivilní zaměstnankyně v .Nejpočetněji byl zastoupen motostřelecký pluk. V síle menší ,příslušníci samostaneho průzkumného útvaru na počtech praporu a nejmenši skupinu tvořili příslušníci útvaru Zbiroh na počtech odloučené roty.Podzimní slunce svítilo do tváří většiny zůčastněných.,menší skupinka velitelů zmíněných útvarů hleděla po směru slunečních paprsků na svá mužstva z tribuny.Jeden čtený projev střídal druhý,při čtení třetího , neméně dlouhého vojska už lehce podupávala,aby v zápětí byla velitelem útvaru mjr.Kašpárkem umravněna do naprostého ticha,shodujícího se s předstíranou pietou čtyřicátého výročí Slovenského národního povstání.Při čtení posledních vět proslovu.kdy byl čten rozkaz ministra obrany,se z tlampačů nesla věta,„Na znamení věčné slávy a nezapomění nařizuji vypálitvypálit 40 ...... a při nádechu ,kdy mnělo byt dodáno dělostřeleckých salv,se z úst lékaře průzkum.praporu npor.Šišky ozvalo tiše,ale slyšitelně, Slovenských dědín.Při představě výročního vypálení 40-ti Slovenských vesnic mne málem skolil záchvat smíchu a nebyl jsem sám.. Navíc Daniel Šiška byl Slovák,který pravidelně navštěvoval i přes nemalé perzekuce Tachovský katolický chrám.Byl to borec s velkým B pocházející ze Zuberce ,vesnice na Oravě...Skvělý parťák,černá můra politruků.Pokud vím dnes působí v nemocnici v Ružomberoku.Černý humor miloval...

Někdy v roce 82 byl na odloučené samostatné rotě,ve skladu výkonného, prap. Pepy Žilince pro úzkou, skupinku prověřených voj. z povolání promítán za naprostého utajení na voj.promítačce 16mm,historicky prvni pornofilm.Milíře tak stoupily do dějin pornoprůmyslu,neboť produkce čítala sedm platících zůčastněných.Pepa Žilinců vybral vstupné,jednoho paďocha na osobu,rozlil přichystanou lihovinu všem přítomným a začal historicky první promítání ze světa prohnilého kapitalismu.. Jednalo se o dva patnáctiminutové barevné filmy Švédské provience,které kdesi výhodně zakoupil.V jednom z nich pamatuji si,nemohl hlavní aktér za nic na světě přít k erekci.Bylo to zábavně poučné promítání,kde jsme zjistili.že za kopcem to pánové dělají podobně,ne li stejně jako my.. na konci produkce jsme byli ještě jednou zavázání mlkčenlivostí.Jak jinak.I soudruzi,kteřých byla převaha přísahali,že tajemství bude navěky zachováno.Sorry historie žádá fakta.Nutno dodat v době produkce jsme se všichni dopustili trestného činu,neboť zákon pamatoval na tuto skutečnost...Kdo šíří,nebo umožní šíření pornografie, se dopouští trestného činu,za což bude odsouzen nepodmíněně, k odnětí svobody ,v délce trvání bla bla bla ...

Rádiová a rádiotechnická rota Milíře jako producent střípků do mozaiky o stavu vojsk NATO ,byla i producentem nezanedbatelného množství potravinových zbytků.Tyto končily leta ke spokojenosti velitelsko technického sboru v soukromě rotním prasečáku pprp.Jozefa Žilince,ukrytého umně za rádiovou rotou.Pašíci zde chováni netrpěli ani stresem,ani hladem.Jejich bezstarostné životy bývaly ukončeny ránou ze samopalu.Jeden v čase Vánočním, obohatil potravinový řetězec všech přítomných zde sloužících vojáků bez rozdílu hodnosti, a druhý pašík byl určen coby úlitba a obětní dar Tachovské velitelské vrchnosti.Žranice s následnou pitkou se konávala mimo oběkt roty v společňáku ,domě na Milířích,což byl neobývaný dům s malým hospodským sálem.Tato idyla skončila s příchodem nového vel.roty . Npor. Rehák Branislav ,coby mladá ambiciozní vyplašenka ,nařídil zlikvidovat černý kolchoz staršiny roty.Jak nařídil tak se stalo.Náhle vyvstala nikdy neřešena Nerudovská otázka zbytků.Kam s nima? Braňo zbytky nechával zakopávat,ale po třech týdnech pochopil,že tudy cesta nevede.Po zvážení nabídek od Milířských malochovatelů,tendr vyhrála rodina Sulimů.Dlužno dodat nebyl to dobrý tah.Z vepřových laskomin na rumunský způsob zbyly pouhé sliby...Pro zbytky na rotu chodíval denňě Michal Sulima.Slabomyslný třicetiletý imbecil, na hlavu pobírající ,svými rodiči opatrovateli důchod.Vyzbrojen várnicí na zbytky,kterou nazýval kánta,zpívající si při stupání do kopce vymyšlené teskné melodie.Turecky znějící písně,prokládal rumunskými slovy ,rodnou řečí svých rodičů,kteří přišli po válce nahradit kolektivně odsunuté Němce... Vojáci mu často dávali sýr,který byl jeho největší pochoutkou,aby jak bývalo jeho zvykem ,nemusel hladový lovit v přehledu dne, ukryt v křoví,před nechtěnými zraky. .. Slunné zářijové odpoledne roku 81, bylo posledním dnem prasečího života ,ve chlívku rodiny Sulimů. Ve snaze ušetřit za řezníka ,nejdříve víc než metrák vážícího pašíka násilím ,za přední nohu ,řetězem, vyvlékli z těsného příbytku.Po vyvlečení na travnatý plácek ,byl použit krumpáč coby smrtící zbrań.Ostrým koncem mu byl několikrát perforován rypák tak,že krev jako pěna se drala náhle vzniklými otvory za neposatelného ryku.Zvlášť,když krumpáč nešel vytáhnout z prasečích dutin.Po úderu na plocho na prasečí čelo pašík poklesl,aby mu byl bezmyšlenkovitě rozbodán bok narychlo donešeným nožem.Tráva nestačila vsakovat krev..Prasečí vražda v přímém přenosu.Milířané, sousedé visící na plotech ,sledovali masakr proložený samohonkou mlčky. Autobus ,pravidelná linka, odvezl nechtěné ,náhodné,publikum a prasečí nebe rozevřelo náruč.Smutné jsou někdy konce,byť prasečí.

Rádiová a rádiotechnická rota na Milířích disponovala mobilní zaměřovací a odposlechovou technikou.Ta podle typu a data výroby byla umístěná na různých podvozcích.V roce 76 už rota disponovala technikou maďarské výroby RUT,umístěné ve skříňových nadstavbách Pragy V3S. Než však k tomuto přezbrojení došlo,rota byla vybavena starší ,méně výkonnou technikou na ruských podvozcích -Gazech .Jeden Gaz se zaměřovačem Orlěnok,česky Orlík stál zaplachtovaný v garážích na kopci,nebo častěji schovaný ,na tažné tyči odtažený ,za plotem roty ještě v roce 84.Leckdo by se ptal proč? Inu blok motoru byl prasklý,GAZ tudiž nepojízdný,technika nebojeschopná.Co dělal na Milířích,když ostatní technika stejného data výroby byla odvezená a řádně předána dávno pryč už za velitelování rotě npor.SZentem Františkem?Byl to kostlivec ve skříni z dob velení rotě kpt.Schořem Zdeńkem,Ututlaná mimořádná událost,kdy se jaksi zapoměla napustit na zimu nemrznoucí směs a mrazy rozervaly litinový .blok motoru... Ještě v letech 80-84 se už tentokrát spojovací náčelník praporu mjr.Schoř marně pokoušel různými způsoby zbavit tohoto Černého Petra-svého pomníku slávy.Dvakrá byl jen v osmdesátých letech ZIL navagonován v Tachově a odeslán do zemí SSSR,dvakrát byl z Čierné nad Tisou-Čopu Rusy vrácen.Nikdy nebyl převzat pro prasklý blok motoru,byť umně zamaskovaný tu tmelem zatřeným stříbřenkou,tu další směsí imitující nezávadnost daného bloku techniky.Dvě cesty tam a zpět ,něco přez 4000 tisíce km po železnici na samostatném vagonu a obě na hovno.Zdenňek i toto jako vždy bez újmy přežil,nikdy nezaplatil za evidentně svůj malér ani korunu.Rota v roce 83 byla už dávno přezbrojena na opět svazovou techniku,tentokrát na Gazy -66 a Zil byl i nadále ukrýván nechtěným zrakům.Jak příznačné.Ještě npor Prokop Petr,který přebral rotu po Rehákovi zdědil tohle tajemství proutěného košíku Zdenála Schořů.Zil skrývali postupně 4 velitelé rot něco kolem 10 let.Oficiálně vlastně ani NEBYL. Či byl ?.....

Pro ilustraci a vzpomínku.Každá tech. -provozovna,měla svého přiděleného velitele,obvykle to byl starší rádiový operátor-náčelník stanice.,.Ten podléhal vel.čety a roty.Naopak byl nadřízen obsluhám -rádiovým operátorům a řidiči.K jeho povinnostem patřilo: -znát takticko technická data zdrojů správ průzkumu a jejich organizační začlenění. Dále znát a mít přehled o úhlovém rozložení zdrojů správ průzkumu a znát jejich obvyklý režim činnosti. Znát takt.technická data,bloková a principiální schémata stanice,včetně všech přídavků a zařízení. Umět provádět pátrání,zaměřování,sledování a analýzu zdrojů správ průzkumu a umět využít veškeré možnosti stanice i ve složité rádiové i radiotechnické situaci. Znát a řídit činnost obsluh při rozvinování a svinování stanice,včetně topografické přípravy stanoviště,funkčních kontrol,jako i otázku zabezpečení bojové činnosti. Znát a denně kontrolovat technický stav stanic,včetně všech přídavků zařízení a bezpečnostních pravidel. Vést technickou dokumentaci,neodkladně provádět běžné opravy a v př.,že poruchu není schopen sám opravit,vyžádá provedení opravy mechanikem roty a sám se opravy po celou dobu zůčastní. Osobně řídí provádění denního ošetření stanice a technického ošetření č.2. Navrhuje a zpracovává iniciativně řešení vedoucí ke zkvalitnění plnění úkolu.Kontroluje správnost veškeré činnosti obsluh,dodržování provozního řádu na pojítkách a toto pravidelně vyhodnocuje. Při zařazení stanice do mobilní skupiny k samostatnému plnění úkolun je dál povinen:Prostudovat podrobně úkol stanovený rozkazem velitele,organizovat přípravu stanice pro přesun a plnění bojového úkolu s důrazem na úplnost materiálně technického zabezpečení pomůcek a dokumentace. Provádí kontrolu připravenosti obsluh a techniky.Vydává obsluhám ústní bojový rozkaz,provádí všechna opatření k zabezpečení bojové činnosti.Plní stanovené úkoly a dál se řídí rozkazy nadřízených. Tolik stručná charakteristika ....

Tachov naměstí .První odbočka dole v pravo a Zámecký sklípek otevřel svou pekelně omamnou tlamu.Podzemní prostor,katakomba.Čtyři scůdky ,dveře,mříž šatna a Vysněný prostor.Dřevěné boxíky,tepané mříže na cihlových podezdívkách.jinak selské dřevěné rustikální stoly i židle.Podlaha,tmavěhnědá kameninová dlažba.Podnik ve štole,podle uraňáků,protiatomový kryt a středisko řízení války dle některých bojovníků.Ve stavu nouze,jak říkávali.Kdyby je to chytlo tady....Podnik tvaru Té,kde v první části byl bar a navazující chodba,která končila parketem pod klenbou.Stovky ožralých hlav obouchalo tuhle klenbu.Malinkaté podium kde řádil buď diskžokej,případně Tachovský bigbít.Spocená těla,dusno,nakouřeno,teplo na chcípnutí. Žízeń.Chuť seznámit se,zaprcat si ožrat se a zapomenout.Vojna není občas dobrá spolubydlící .Kapacita 70míst oficiálo,běžně přecpáno nad stovku.Zeleno.Mraky krásných holek.Kdo se neseznámil a neožral ve Sklípku nebyl,nežil v Tachově.Muzika,šero,tance, ploužáky,láska... Zámecký sklípek.Místo lásek osudových,rvaček na život a na smrt,erotismem prolezly prostor.Prochlastané stěny,bar.Na stěně za ním, na skleněné ,barevné,nasvícené vitráži ,sedí, omamnému moku hoduje ,růžolící středověký chasník. Poživatinama prohýbající se stůl...Naprostý symbol obžerství a bakchanálií.Inspirace.Dík za sklípek Tachove.

Při jednom zimním cvičení na Doupově jsem dostal na starost značkovací skupinu.Jednu PV3S ,několik spojařů s radiostanicema a jako návěs za vé3esku plechovou maketu rakety Pershing v reálném měřítku,s nápisem USA.Denně jsme ji vztyčovali do odpalovací pozice na předem vybraných kotach a rádiovým provozem na pojítkách imitovali americké obsluhy.Úkol průzkumáků byl nalézt nás,nahlásit souřadnice a přispět k našemu definitivnímu konci... Při vztyčení rakety nad vesnicí Kolová došlo k překvapení.Asi šest nejstatečnějších vesničanů bylo vysláno na kopec s rezolutním požadavkem. „My tady žádné rakety nechceme.''Až po obhlídce makety pochopili,že jejich občanská statečnost je jaksi navíc...Aby nebyl konec lapálií ,stratili jsme při přesunu maskovačku z rakety a tudiž návrat do Tachova přes Karlovy Vary,byl pro civilní obyvatelstvo na světelných křižovatkách nevšedním zážitkem.Vidět americkou raketu taženou véeskou nepatřilo k všedním zážitkům.K mému štěstí to nikdo nehlásil,nikdo neřešil...

Jednoho letního DTC-divizně taktického cvičení na Doupově,se zůčastnil celý 19 tý průzkumný prapor,včetně rádiové a radiotechnické roty Milíře.Simuloval se útok vojsk NATO na naši matku vlast.Plzeňská divize byla v obraně,vojáci i technika zahrabáni do země,maskovcí sítě napnuté ocelovými pavouky,jinde větvemi stromú.Dnem i nocí se obsluhy techniky a veškerá vojska snažily zadržet věrolomný vpád cizáků.Přesně podle taktických modelací.Čtvrtý den odpoledne letního slunného dne,když bojové jednotky zadržely a odrazily útok vetřelců,byl celý náš prostor zasažen několika jadernými údery,kterým naše protivzdušná obrana PVOS nebyla pro masovost nasazení jaderných nosičů schopna odolat...Po obdržení signálu,že jsme navěky skončili,byl náš úkol zústat v technice,vypnout analyzéry,zaměřovače,většinu radiostanic a jako mrtví a odepsaní čekat na pokyny.Bylo to báječné.Svazová radiotechnika na Gazech 66 byla vybavená závěsnými plátěnými lůžky,ty byly ihned zaplněny,ze sluchátek přijímaček jely hity rádia Bajern drai,veget,bufet...Velitelstvo druhosledových vojsk zatím sčítalo a odpisovalo techniku,mtvé vojáky,papírové pytle přichystány.Po provedené inventarizaci byly ihned nasazeny naše druhosledové tankové jednotky do protiůtoku.Byly sice taky ozářené,ale zbýval jim ještě luxus dvou hodin života...Tým slabým kokotom,jak poznamenal Oravák, npor.Rolník,močíc na pancíř OT-64 též jako mrtvý,kdysi pozorovatel naší roty...T-72 se valily mezi naší už vyřazenou technikou osmimetrovými skoky maximální rychlostí a Rolník oklepávaje a zapínajíc si poklopec maskáčů děl.Tý silný aj peť hodín vydržija,uvidíme..Krkl rumem prosyceným dechem a dodal.My už zme v piči....

Milířská rota obývala poměrne velkou šedivou dvoupodlažní budovu.V suterénu se nachazela učebna,sklad výkonného praporčíka roty-království Joža Žilince,kanceláře velitelů čet,minitělocvičny s pinpongovým stolem,radiotechnická dílna a uhlárna - sklad pevných paliv.Hlavní vchod do budovy byl řešen schodištěm z malého vyasvaltovaného nástupiště roty do prvního patra.Za dveřmi vchodu stál stolek dozorčího roty,stojan se samopaly bdící stráže,nalevo se nacházela jídelna mužstva s minibarem,kde bylo možno zakoupit kuřivo a nealkoholické nápoje,příp. cukrovinky.Jídelna disponovala televizí se zapečetěným kanálovým voličem,aby nebylo možno sledovat prohnilou konzumní společnost na západoněmeckých televizních kanálech.Tahle omezení se obcházela odmontováním zadního krytu televize a dodatečným naladěním.Programy typu Muzik laden,Formel eins,Dalas a jiné, tak neunikly jazykově vybavenému publiku v nepřítomnosti vojáků z povoláni,případně byly tiše tolerovány navzdory nařízení Hlavní politické správy a ministra obrany...Jídelna s nádherným výhledem do kraje,byla spojená s kuchyní dvěma výdejními okýnky.Jedním pro výdej stravy,druhým pro použité nádobí a jídelní zbytky.Občas okýnka posloužila jako nouzové vchody za laskominama a návštěvou kuchaře.Várnice s čajem na židličce hasila nejnutnější žízeń přítomných stálebydlících,světlým dřevěným laťovím obložený bar i stěny jídelny zútulňovaly jinak poměrně strohou místnost.V prvním patře byly dál ložnice vojáků,sociální zařízení,sklad techniky ZAS-zvláštního armádního spojení s klíčovou dokumentací v režimu PTZD- přísně tajné zvl. důležitost,kanceláře vel. roty,výkonného prap.,politruka roty,jídelnou voj. z povolání a konečně PVS-což byla nástěnkama vyzdobená politicko výchovná světnice obhospodařována kpt, Zpěvákem Františkem.Propojení téhož patra s patrem druhým bylo vyřešeno zamřížovaným železným schodištěm s vchodem ovládaným dozorčím roty dálkově na elektrický zámek.Druhé patro disponovalo českou operační místností a českým odposlechovým pracovištěm.Zde za odposlechovýma mašinama seděly při plnění bojového úkolu v míru nepřetržitě 24 hod směny, střídající se po 6 hod.v počtu čtyř mužů.Dva záklaďáci monitorovali německý radioprovoz,dva další provoz anglicky mluvících vojsk shodně dislokovaných v bývalých zemích NSR.Seděli za stoly,pátrali v éteru,na cívkové magnetofony natáčeli provoz a poté datlovali přeložená zjištění do ZOKU- záznamu o korespondenci na psacích strojích.Povolena byla rozhalenka,tj.rozepnutý první knoflík košile,sako uniformy bylo nutností,kouřit a pít nealko povoleno.Obuv naleštěné kanady.Na patře byla zrcadlově tatáž vybavenost pro vojáky SSSR, kteří nás vlastně kontrolovali. Výkonnost jejich operátorů však byla tak nízká,že vlastně jen většinou chodili pro kopie našich Zoku .Ne zřídka jeich obsluhy spaly odstrojeny na el. akumulačkách.Po jedné náhodné přepadovce, jsem byl svědkem zkopání spících rusů ze židlí jejich oficírem.Bylo to rychlé,brutální a účinné .Avšak pouze na 14 dní.Poté jejich noční směny jely dál v zažitém převážně spánkovém režimu.Naše operační místnost disponovala lednicí ,dvěma válendama,několika křesílky,šesti psacími stoly,akumulačními kamny a oddělenou místností pro šifrovací zařízení.Stěny operačky zdobily obří mapy našich zájmových prostor,které zabíraly i Francii.Mapy kde se zakreslovala voj.taktická zjištění.Za stoly se z pod skleněných tabulí vyjímaly barevné pohlednice, seděli příslušníci operační skupiny,kteří vyhodnocovali vyplněné Zoky donešené z pracáku.Tam se několikrát za den dělalo tkzv. hláško,které se přes šifrovací zařízení spojené s dálnopisem posílalo na stupeň armáda do Příbrami.Tam končily výsledky naších zjištění.V případě neodkladném okamžitě..

Na podzim roku 81 přišly jako každý rok nové posily z PŠ- poddůstojnické jazykové školy.Vojáci základní služby,kteří na Slovensku v Humenném pilovali necelého půl roku odposlech a cizí jazyky s armádní terminologií.Byli to maturanti,nebo nedostudovaní vysokoškoláci civilních škol.Po příchodu na rotu byli ihned zařazení do směn jako operátoři odposlechu.Německy mluvícím se říkalo Němci,anglicky hovořícím Amíci.Noční směnu jako jednu z prvních vyfasoval denním rozkazem velitele roty taky Amík svob.Franta Ptáčník.Absolvent hotelové školy v Mariánských Lázních,mladý ženáč,kterého doma v Přešticích čekala mladá žena a malinký syn.Mezi druhou a třetí hodinou ranní zjistil z eteru,že těsně za naší hranici byli z přepravních letadel Herkules vysazeni výsadkáři Kanadských ozbrojených sil v počtu 2 tisíc mužů.Zajásal.Taková zjištění nebyla denodenní.Vidina opušťáku a návštěvy rodiny byla na dosah.Takové štěstí...Té noci měl sloužit na operační skupině pprap.Staněk Antonín.Ale odskočil si do Tachova.Ráno přijel a při rutinním prohlížení ZOKU jej málem trefila mrtvice.To co vyčet byl v podstatě ukazatel začátku války.. .No, hlášení do Příbrami šlo mírně časově upravené,pojebán byl Franta Ptáčník,To, že nevolali ihned do Tachova sladce odpočívajícímu Toníkovi v domácím kanafasu slízl ihned.Opušťák byl v nedohlednu.Když pak v zimě ihned předával ZOK s blahopřáním od američanů,kteří jmenovitě a s hodnostma i funkcemi přáli úspěšný Nový rok našim velitelům,byl málem odeslán do řiti.Jako každoročně tyhle Zoky končily v koších,před tím rozemlety v drtičce na tajné spisy.Tato hlášení o blahopřání Příbram nikdy neviděla...Nebudem si přece srát do vlastního hnízda, bylo řečeno uvědomělými soudruhy bdícími nad mírem a pokojnou prací mas v naší kotlině.

Z mnoha kuchařů které potkalo štěstí služby na odloučené jednotce vzpomenu voj.Jirku Lébla z Vimperka.Menší postavy,blonďák,bleděmodrých očí,vyučený kuchař vimperského hotelu.Pomocníka v kuchyni mu povětšinou dělal voj. jménem Dovole Zdenek,syn pplk téhož jména z Tábora,řidič Uazu velitele našeho útvaru,přivelený od praporu,kde jako bažant nahlásil šikanování nováčků,tudiž ukryt před pomstou udaných mazáků na rádiovku.Celkem sehraná dvojka.Náhoda kdy oba osolili tutéž polévku byla Jurovi Léblů připsaná na triko,neboť kuchař zodpovídá za kvalitu stravy,ne už tak pomocník.Při podávání oběda nejeden voják v důstojnické jídelňě odsunul talíř.Polévka byla opravdu nepoživatelná.Předvolaný kuchtík dostal od vel. roty Braňa Reháka vekolepou nabídku.Buď sní celou terinu přesolené polévky před jeho zraky,nebo vyfasuje 7 dní basy po službě.Od basy jej zachránilo,že konzumoval statečně svůj výtvor až do stupně,kdy málem pozvracel stůl.Braňo se z pozastolu smál tak,že se smíchy plácal po stehnech.Opravdu čtverák ovládající finesy výchovy mladých vojáků... Od tohoto dne jsme polévku většinou dosolovali pro nevýraznou chuť.

Ćtvrtek 11.listopadu roku 82 na Milířích nijak nevybočoval ze zaběhaných kolejí.Na technické učebně v suterénu probíhala soustředěná příprava řidičů,kterou vedl por.Prokop.V uhlárce řezali dřevo na otop toho dne nikam nezařazení zbylí hoši .Z kuchyńě se linula vůně připravované krmě a velitelskotechnický sbor proháněl míčky ve stolním fotbálku. Na pracáku plnilia směna bojový úkol v míru.Až při obědu se začalo řešit oznámení popového rádia NSR Bajern 3,které mezi hity podzimu uvedlo nehudební pecku. Velký kormidelník L.I.Brežněv ukončil 10.11 r. 82 svou pozemskou misi...Tak to je víkend v riti,děl ppor.Liba Miloslav.Kurva v naše rádiu ani televizi nic není,může to být provokace ,utrousil politruk npor.Franta Zpěvák.Po nastálé debatě ,která cynicky nastínila možné zmrtvýchvstání a zázraky svazové medicíny bylo sezení rozprášeno velitelem roty npor.Rehákem.Uvidíme. A viděli jsme.Spravodajské bloky nepřátelských TV stanic omílaly tohoto sólokapra k omrzení.Ale i pátek byl na Milířích jak přez kopírák.Rota žila svým životem a naše zdělovací prostředky mlčely a řešily připravenost cestářů a zásob soli na nadcházející zimu.Nic.Ticho po pěšině...Ne už tak v tachovských hospodách,kde se neprobíralo nic jiného.Páteční dikotéka zaplnila Ćeský Les a Zámecký sklípek praskal ve švech. Ve vinárně Centrum na novém sídlišti hrál k tanci místní bend Václava Roubala. Další osvěžovny,kterých bylo v okresním městě požehnaně,plnily taky příkladně socialistické závazky plánu obratu.Alkohol tekl proudem.Sobota v Tachově,byla opět taneční... „Nenadálý skon ,na vrcholu pracovních sil “ nejmocnějšího muže státu,ve kterém zítra, znamená včera ,byl na pořadu dne vlastně až další pracovní týden.Vyhlášení státního smutku a povinné sledování televizní tryzny, kde rakev vyklouzla a žuchla do díry z více než metru,brala vojska v teple svých PVS- politickovýchovných světnic s neskrývaným humorem.Zpúsob informovanosti a následný konec muže,jehož jméno nesl i první těžký letadlový křižník námořních sil SSSR ,byl těžkou ranou pro mnohého člena strany Československo líhové armády.Císař byl nahý...

Petr Morawiec

 

Zpět na seznam článků

copyright © http://www.csla.cz

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

 

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

ZBRANĚ Pusky