Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci

Menu OČSLA Druhy vojsk Insignie Osobnosti Muzea Taktika Výcvik Kultura literatura Internet Film Film

TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 | Další ... |

VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA

Část pátá: Materiální a zdravotnické zabezpečení boje malých tankových jednotek

Na úvod bych chtěl předeslat, že v době existence kdy sloužil podporučík Argonantus, nebyl používán dnes běžný termín logistická podpora. Po sovětském vzoru bylo všestranné zabezpečení armády v poli řešeno tak, že bylo rozděleno na tři části.

TÝLOVÉ ZABEZPEČENÍ, TECHNICKÉ ZABEZPEČENÍ a ZDRAVOTNICKÉ ZABEZPEČENÍ

ppor. A: Tady bych toho měl mnohem méně, protože o týlu jakožto bojová jednotka vím houby. Nějak to prostě dokázali vyřešit týlaři na praporu (čili ČTZ) a na pluku (RTZ); a tuším, že toho nebylo málo; a že bez nich bychom nejen neválčili, ale nefungovali ani normálně v míru. 

Jelikož jsem v ČSLA pracoval jako týlový specialista služby PHM, na funkcích NS PHS 31.rlrtz v Bechyni, ČVO 740 a potom jako důstojník služby PHM 51. lpr v Prostějově, ČVO 742 budu se věnovat pouze týlovému zabezpečení. Dotaz Argonantus: Aha, takže ta druhá Písecká armáda. A Prostějov, to byl snad i Východní okruh, ne?

Doplním alespoň rámcově zdravotnické zabezpečení a technické taky trošku probereme. Ale je fakt, že moc toho opravdu vypovídajícího o něm nevím. Pravda je, že tyto jednotlivé složky spolu spolupracovaly, využívaly společnou obranu a ochranu při přesunech i v prostorech rozmístění.

Takže se do toho pustíme. Ale napřed vysvětlení pro Argonanta a snad i zbytek světa. 

Vojskové letectvo bylo důležitou složkou našich leteckých sil, ale bylo slabé. Tolik bojových vrtulníků co celá ČSLA, jich měla jedna jediná americká divize. Do roku 1987 bylo voskové letectvo podřízeno pod 10. leteckou armádu s velitelstvím v Hradci králové a pod pozemní vojsko by přešlo v době převodu celé 10. letecké armády pod Československý front. 
Poté co bylo vyvedeno od 10. letecké, byla na velitelství Západního vojenského okruhu nová Správa vojskového letectva a ta převzala:

Pro 1. armádu: 
11. vrtulníkový pluk a 11. letištní prapor na letišti Plzeň-Bory
1. letku velení a průzkumu a 1. rotu letištního a radiotechnického zabezpečení všechny tyto útvary byly dislokovány na letišti Plzeň-Líně

Pro 4. armádu 
51. vrtulníkový pluk a 51. letištní prapor na letišti v Prostějově
52. letku velení a průzkumu 52. rotu letištního a radiotechnického zabezpečení na letišti Havlíčkův Brod.

Nad pluky, letkami a jejich doprovodnými útvary měla jistou pravomoc i velitelství jejich mateřských armád. 
Pluky byly tvořeny vždy dvěma letkami vrtulníků Mi-24 různých modifikací a jednou letkou vrtulníků Mi-17. Použití je logické: taktické vzdušné výsadky, doprava osob a kurýrní služba, boj s protivníkem pomocí PTŘS, leteckých neřízených raket a leteckých bomb. A nesmíme pominout ani rotační čtyřhlavňový rychlopal na Mi-24. I vrtulníky Mi-17 mohly na doplňkových nosnících nést celkem 6 raketnic pro neřízené protizemní střely. 

U letek velení a průzkumu se soustředily dopravní vrtulníky pro plnění dopravních kurýrních služeb a vrtulníky průzkumné . Byl zde převážně vrtulníky MI-8 a Mi-2. 

U letek a pluků byly umístěny mírově i vrtulníkové odřady jednotlivých divizí. Třeba v Bechyni jsme měli dva. Byly to maličké útvary tvořené válečně 4 kusy vrtulníků Mi-2, přebíraných v Polsku. Tedy mírově to byly vrtulníky dva a dva se doplňovali válečně například od Slovairu. Tedy třeba by se pro armádu zabavily práškovací stroje. Sloužily jako dělostřelecké pozorovatelny a pro průzkum použití zbraní hromadného ničení nepřítelem. 

Přímo pro Československý front byla určena 31. smíšená letka velení a průzkumu a její doprovodný útvar 31. rota letištního a radiotechnického zabezpečení na letišti Bechyně. TO byl do jisté míry unikát. Měli jsme roj křídlatých mašin, kde byl jeden Turbolet a dvě éra AN-24, další roj byl roj speciální techniky, kde byl jeden kus vrtulníku Mi-9 IVOLGA, což bylo éro pro velitele frontu-vzdušné místo velení, a tři létající rušiče Mi-8PPA. 
Nakonec zde byly dva roje dopravních vrtulníků. Jo my v Bechyni jsme nebyli jen tak někdo. 

Jestli měl Východní vojenský okruh nějaké vlastní letectvo, nemám ani potuchy. 

No a skoro jsem zapomněl na ten materiální aspekt Argonantovy nikdy nevypuklé války. Tak přestaneme řešit podružnosti a dáme se do materiálu. 

Základem týlového zabezpečení útvarů jednotek ČSLA byly POHYBLIVÉ ZÁSOBY MATERIÁLU. Pohyblivé zásoby byly materiál všech materiálových tříd potřebný k tomu, aby bojující armáda byla schopna vést boj na dobu 3 až 5 dnů. Za tuto dobu se měl rozvinout polní zásobovací systém, tedy armádní a frontová základny týlového zabezpečení.

Pohyblivá zásoby byly kalkulovány, vytvářeny, přepravovány, spotřebovávány a doplňovány v základních kalkulačních ekvivalentech. Byly to tyto termíny:

Palebný průměr: počet kusů střeliva určený k dané zbrani. U zbraně Sa 58 to bylo 300 nábojů. Palebný průměr pro jednotlivé zbraně určovaly speciální předpisy. Palebný průměr jednotky nebo útvaru byl součet všech palebných průměrů všech zbraní a zbraňových systémů celé jednotky nebo útvaru. Byl spočítán na kusy a převeden do tun.

Denní dávka potravin: množství kalorií uložených v různých typech konzervovaných potravin a pečiva, které mělo zajistit energetickou spotřebu vojáka na jeden den. Denní dávka potravin útvaru jednotky tak byl dán prostým součtem vojáků a násobeno jednotlivými složkami této stravní dávky, 

Záloha výstroje letní/ zimní: množství jednotlivých výstrojních součástek na kompletní vybavení jednoho vojáka na letní/ zimní období. Jestli si dobře pamatuji, šlo o 25 kompletů.

Náplň PHM: bylo to předepsané množství PHM, které muselo mít přímo u sebe jedno vozidlo nebo agregát. Bylo to zajímavé:

Třeba pilíř dopravy čehokoliv, nákladní automobil terénní střední, slavná P-V3S měla náplň tvořenou: 
- 120 litrů v základní nádrži
- 80 litrů uložených ve 4 kusech kanistrů 20 litrů.
Suma: náplň vozidla P-V3S byla 200 litrů motorové nafty. A aby bylo na co koukat:

Obrázek
Legenda naší armády nákladní vozidlo terénní střední, Praga V3S v plné kráse. 

Tank T–72 měl obsah integrálních nádrží 1560 litrů, což byla jeho náplň, ale to byla pro podporučíka Argonanta hudba míru. Jeho válečná mašina, tank T-55 měl obsah nádrží 960 litů motorové nafty a tedy tuto náplň PHM

EC-1kVA měla obsah nádrže 7 litrů a 60 litrů benzinu ve směsi s olejem M2T měla uloženo ve třech kanistrech na PHM 20 litrů 
Suma: náplň této maličké elektrocentrály byla 67 litrů

Náplně PHM byly přesně určeny předpisem PHM 1-1, příloha 1 a ten pamatoval na všechno, co v ČSLA spotřebovávalo cokoliv. Obecně platilo, že náplň PHM má zajistit proběh:
550 až 650 kilometrů u kolové techniky
250 až 350 kilometrů u pásové techniky – (poznámka Argonantus: Takže prakticky celé Čechy z jednoho konce na druhý. Pro účely středoevropského válčení dostatečný dojezd pro kdeco). 
24 motohodin u agregátů, u vybraných pak 48 hodin.
1 letadlový vzlet u letecké techniky

Náplň PHM pak byla součet náplní všech vozidel útvaru jednotky. Byla rozdělena na náplň PHM pro kolovou techniku a agregáty jako jedna skupina a náplň PHM pro pásovou techniku jako druhá skupina.

ROZLOŽENÍ POHYBLIVÝCH ZÁSOB

Základní jednotkou zabezpečení vojáka pro boj byl voják sám. Takže napřed se podíváme na něj.

Střelecký materiál 
-jednu polovinu palebného průměru své zbraně, například u SA vz. 58 šlo o 150 nábojů, u RPG-7 nesl pancéřovník 3 střely a jeho pomocník dalších 7 a to vlastních střel a stejný počet rozložených raketových motorů. K tomu samozřejmě osobní zbraně - pancéřovník pistoli a pomocník samopal-žádná sranda. A kulometník - táhl kulomet a k němu pistoli. K tomu 450 nábojů. Jeho pomocník 600 nábojů a samopal se 150 kusy odpovídající munice. 
-2 kusy ručních granátů: jeden RG 4-útočný a jeden F-1 obranný 

U tankových osádek byl stav jiný, viz první část tohoto pojednání. 

Ochrana proti ZHN 
-kompletní protichemický oblek, individuální protichemický balíček a univerzální odmořovací soupravu 

Zdravotní materiál 
-kapesní obvaz, osobní dozimetr, autoinjektor GAI, radioprotektivní látku CISTATMIN a látku pro úpravu vody DIKACIT do konce 70-tých let, nebo PANTOCIT později

Proviantní materiál 
-malou polní s jídelním nádobím třídílným, příbor, denní dávku potravin a jednu sadu nedotknutelné dávky potravin, polní láhev s vodou. 

Výstrojní materiál 
-náhradní soupravu prádla 

Ženijní materiál 
-ženijní lopatku, jednu nálož 100g tritolu se zapalovačem se s požděním na 30 sekund. 

Následuje tabulka, která přesně ukáže, jak to tenkrát bylo s vývozem pohyblivých zásob.

Obrázek
Je tam všechno a je to přesně. 

Pohyblivé zásoby se pak dále dělily na:

- spotřební část – spotřebovávané při přesunech nebo bojové činnosti na základě vydaných rozkazů, které obsahovaly i týlovou součást kde byly stanoveny normy spotřeby jednotlivých druhů materiálu

- nedotknutelné zásoby, které musely být vždy zachovány. O jejich spotřebování rozhodl nadřízený velitel podle hlášení o potřebě podřízených. Tyto zásoby byly tvořeny:

stanovenou částí munice, zpravidla šlo o 0,1 až 0,2 palebného průměru zbraně nebo zbraňového systému

jednou denní dávkou potravin a jednou nedotknutelnou dávkou potravin

0,25 náplně PHM u všech prostředků vyjma letecké techniky kde to byla 1 náplň

Na základě rozhodnutí nadřízeného velitele mohly být na přechodnou dobu vytvořeny i zvýšené zásoby. Tyto se vytvářeli většinou u PHM a to:
- za účelem pokrytí spotřeby PHM při přesunech z výchozích prostorů k rozchodištím pochodových proudů do předvojových sestav při útocích z chodu
- za účelem pokrytí spotřeby PHM při přesunech z mírových posádek do shromaždišť
Cílem bylo, aby technika po příchodu do těchto míst měla plné nádrže a přídavné obaly před zahájením boje nebo secvičování bojové činnosti.
Byly vytvářeny přímo na vozidlech. Třeba tanková technika měla přímo na sobě nosiče dvou sudů o objemu 200 litrů, které se propojily s palivovým systémem. Po příjezdu na místo se propojení zrušilo a sudy složily na zem. 

U munice se zvýšené zásoby vytvářeli při vedení obrany, při tankových léčkách, nebo pokud tanky sloužily jako součást palebné přípravy při útoku z přímého dotyku. Určené množství dělostřeleckých granátů se uloží ve výklenku, který byl součástí okopu ve kterém byl tank ve věžovém postavení. 

Pohyblivé zásoby byly vyváženy silami týlových útvarů a jednotek. Ty byly tyto:

1. na stupni vševojskový tedy tankový nebo motostřelecký prapor, dělostřelecký oddíl nebo samostatný prapor druhu vojsk nebo služeb šlo o: ČETU TÝLOVÉHO ZABEZPEČENÍ

2. Na stupni vševojskový tedy tankový nebo motostřelecký pluk, dělostřelecký pluk nebo samostatná brigáda druhu vojsk nebo služeb šlo o: ROTU TÝLOVÉHO ZABEZPEČENÍ

3. Na stupni divize pak šlo o: PRAPOR MATERIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. 
Co to obnášelo, už víme z první kapitoly. Tedy ty dva první stupně.

Pohyblivé zásoby PHM nebyly tvořeny jen benzinem, naftou a leteckými palivy u letectva. Služba PHM musela udržovat a vyvážet i celou pro útvar potřebnou zásobu maziv a speciálních kapalin. Jejich množství se vypočítávalo z vypočtené náplně jednotlivých pohonných hmot. Platilo, že se vyvážely:
Tankové oleje v objemu 7% z vypočítané náplně nafty pro pásovou techniku
Automobilní motorové oleje v objemu 3% z vypočítané náplně benzinu a nafty pro kolovou techniku
Automobilní převodové oleje v objemu 1% z vypočítané náplně benzinu a nafty pro kolovou techniku
Mazací tuky v objemu cca 1% z celkové náplně útvaru ale NS PHM toto množství rozdělil podle druhů v souladu s mazacími plány.
Provozní kapaliny podle klíče jako mazací tuky

Rozdělení pohyblivých zásob PHM do jednotlivých přepravních kapacit:

- nafta pro pásovou techniku se vyvážela v cisternových prostředcích, část tedy asi tak 10% se vyvážela v sudech 200lt na nákladních automobilech
- nafta pro kolovou techniku se vyvážela jak v cisternových prostředcích, tak v kanystrech na PHM 20 lt
- benzin se vyvážel v sudech 200 litrů, ale větší část se vyvážela v kanistrech 20 lt
- oleje tankové se vyvážely v sudech 200 lt, malá část v kanistrech 20 lt
- oleje automobilní se vyvážely půl na půl v sudech a kanistrech
- mazací tuky v nádobách na tuk 50 a 10 kg nebo v originálních obalech
- speciální kapaliny se vyvážely většinou v originálních obalech
- materiál pro leteckou techniku podléhal zvláštnímu zacházení a necháme si to do pátého dílu. 

Doplňování PHM za přesunů

Základní předpoklad je ten, že veškerá technika opustila mírovou posádku s plnými nádržemi a že se podařilo vyvézt i připravené pohyblivé zásoby. (Poznámka Argonantus: Připomínám, že to byl další úhelný kámen strategie WS – všechno muselo na čas vyjet z kasáren na začátku všech operací, protože se počítalo s bombardováním kasáren. Co nevyjelo, bylo mrtvé. Vyjet bez PHM byl zajisté recept na velikánský problém).
Po ukončení přesunu bylo doplnění možné organizovat několika způsoby.

1. vozidla si doplnila hlavní palivové nádrže z přídavných obalů. Prázdné přídavné obaly si pak vyměnila systémem prázdný za plný ve výdejně PHM nebo to bylo organizováno tak, že kolem kolony vozidel jelo vozidlo od výdejny PHM a postupně tyto obaly měnilo.

2. Tanková technika to dokázala podobně. Podél kolony jela nákladní vozidla se sudy s naftou. Ty pomocí speciálních lyžin byly u každého tanku při krátké zastávce spuštěny na zem. Jeden nebo, dva - podle potřeby. Každý tank či odvozená technika měla ve výstroji elektrické čerpadlo na PHM poháněné z palubní sítě vozidla. Tím si osádka sama naplnila nádrže techniky a prázdné sudy potom osádky soustředily na určená místa. Zde si je potom vozidla od čtz nebo rtz vyzvedla.

3. Běžný způsob pak bylo vytvoření výdejen PHM z cisternové techniky. Vždy zde byla jedna až dvě cisterny a vozidlo s plnými sudy a kanistry. Výdejny se vytvářely dvě až tři. Zde se plnilo do nádrží, měnily obaly prázdné za plné a vše pokud možno silami RTZ, aby materiál u praporů v četách týlového zabezpečení zůstal zachován.

Doplňování PHM v boji.

Při útoku z přímého dotyku:

Vozidla byla v prostorech soustředění doplněna PHM na plnou kapacitu náplně PHM. Po zahájení útočné činnosti pak doplňování materiálu a to nejen PHM v průběhu boje řídil náčelník štábu praporu pomocí velitel čety týlového zabezpečení. V průběhu boje se doplňovala hlavně munice a prováděl se odsun raněných. 

PHM se doplňovaly pouze tehdy, pokud došlo k přestávce v boji, nebo na závěr denní bojové činnosti. Poznámka Argonatus: U tankové čety v průzkumu nebo v léčce obzvláště důležitá vychytávka – velitel by měl mít v hlavě, jak na tom jsou a co si ještě může dovolit. 

Zde byla postupně z bojových sestav vyjímána jednotlivá vozidla nebo malé jednotky – maximálně četa a ta byla doplněna veškerým materiálem tedy i PHM mimo přímý dohled a dostřel protivníka. Doplňovalo se pomocí praporních prostředků, bylo možno i jejich posílení silami vyčleněnými od roty týlového zabezpečení. Vyprázdněné praporní prostředky pak odjížděly do určených prostor. Zde jim byl vydaný materiál doplněn buď ze zásob vezených na vozidlech roty týlového zabezpečení nebo přímo od prmz-u

V době vedení útočné činnosti se prostředky pohybovaly za druhým sledem praporu a trvale se snažily hledat úkryt. Při zastávkách se okamžitě maskovaly a udržovali bdělost a ostrahu proti možnému pozemnímu i vzdušnému napadení.

Při útoku z chodu:

Ve výchozích prostorech byla vozidla doplněna na plnou náplň. Vzhledem k tomu, že následoval přesun v délce do 40 kilometrů, byly plánovány hlavně u tankové a odvozené techniky zvýšené zásoby PHM. Tedy o jeden 200 litrový sud. Prostor kde se technika rozešla z pochodových do předbojových sestav byl určen i k tomu že tyto přidané obaly byly z techniky složeny. Technika potom s nedotčenou náplní PHM zahájila boj. Ostatní zásady doplňování pak byly stejné jako při útoku z přímého dotyku.

Při vedené obranného boje: 

Zde byla technika používána stacionárně jako palebná ohniska nebo u tankových jednotek k provádění protiútoků a odrážení postupujících jednotek protivníka pohyblivým způsobem. Pokud u některé techniky kleslo množství náplně PHM pod 50%, velitel prostředku to hlásil svému veliteli a ten po dohovoru s velitelem praporu zajistil vyvedení techniky-jednoty z boje a její doplnění co nejrychlejším způsobem.

Po tomto všeobecném předčlánku se podíváme na naše malé tankové jednotky a pokusíme se ukázat místo podporučíka Argonanta v tomto procesu. 

Pravda je a bude asi vždy, že tanky v boji mají velkou spotřebu materiálu. Hlavně jde o pohonné hmoty a maziva a munici pro hlavní kalibr.

Velitel čety a roty musí vždy znát stav zabezpečení veškerým materiálem. Jde o tento materiál a nelekněte se:
- pohonné hmoty a maziva tvořící náplň pohonných hmot vozidla a doplňková zásoba olejů
- munice, jeden palebný průměr pro kanón a palubní kulomety, dva palebné průměry pro osobní zbraně. 
- konzervované dávky potravin, jedna denní a jedna nedotknutelná dávka potravin 
- výstrojní materiál
- ženijní materiál kam patří i maskovací sítě
- prostředky individuální a kolektivní ochrany osob proti ZHN, úplnost a funkčnost
- materiál pro odmoření a dezaktivaci a hygienickou očistu
- zdravotnický materiál
- prostředky pro samovyprošťování

ppor. A: V reálu o tom měl velitel přehled mlhavý a nebo žádný. Jídlo, PHM a munice se samozřejmě sledovat musí, jinak nastane problém. 
Co se týká samovyprošťování, to nic jiného není, nežli tankové lano, docela zásadní předmět, kterým se necháte vytáhnout jiným tankem. Docela častá a oblíbená atrakce, ale dost nebezpečná; člověk by nevěřil, jak se takové šílené ocelové lano o průměru asi 8 cm, kde váží 15 kilo jen koncovka (takže celé lano jeden voják neunese), přesto snadno urve. 

Před zahájením boje a po jeho skončení velitele osobně kontrolují stav materiálu. Cokoliv chybí, musí vyžádat a trvat na doplnění. Cílem je, aby tank šel do boje na plných stavech materiálu. V průběhu boje sleduje spotřebu hlavních druhů materiálu, zejména munice PHM. Pokud klesne stav pod jednu polovinu, hlásí tuto skutečnost nadřízenému a při jedné čtvrtině už požaduje zajistit doplnění. 
Při doplňování čety – roty materiálem velitel:
- určuje způsob doplňování 
- organizuje odkonzervování a čištění munice a dbá na to, aby všechny tanky jednotky měli stejný počet tankových granátů
- kontroluje doplňování PHM, protipožární bezpečnost a dbá, aby posádky palivem neplýtvaly a nezanesly do palivových soustav nečistoty
- na rozkaz nadřízené organizuje dodávku teplé stravy. (Poznámka Argonantus: Šedivá je teorie. V praxi WS to třeba taky znamenalo tři suché krajíce na tři dny (ono zimní divizní cvičení). Tomuto bezezbytku věřím, zažil jsem to sám několikrát.

Municí a materiálem PHM se tanky doplňují v útočné sestavě tak, že se postupně vyvádí do krytého postavení, kde si materiál přebírají a umisťují do vozidel. Vždy dva tanky z každé čety pokračují v boji. Po doplnění se tank vrací na své místo do bojové sestavy a začíná stejná činnost s dalším tankem. Někdy se doplňuje celá četa najednou ale to jen tehdy pokud to nařídí velitel praporu. 
Následuje obrázek, který ukazuje systém doplnění materiálu bojujících tanků u tankové čety.

Obrázek 

Co na obrázku vidíte: 
- prostor rozmístění týlových vozidel ve skrytu. Je zde zobrazena automobilní cisterna a vozidlo s municí od organické čety týlového zabezpečení. 
- čára, ze které jsou jednotlivé tanky vyváděny zboje
- čára, na které se potom celá tanková četa opět setká v plné síle pro vedení dalšího postupu. 
Snad je nyní jasné jak se to organizoval. Po dobu své nepřítomnosti velitel tankové čety pověřil velením velitele některého z tanků. Obdobně se organizoval doplnění i v obraně. 

Zdravotnické zabezpečení malých tankových jednotek v boji. 

ppor. A: Tomu se také věnovalo minimum času. Nebojeschopný voják je pro WS nadále nezajímavý. Stejně jako voják bez tanku (stav, na který by se zřejmě většina z nás zlomyslně těšila). 

A k tomu já Pátrač: ZÁSADNĚ NESOUHLASÍM. To, že to nebylo v míru vidět, neznamená, že nebyl připraven a to dokonale systém opřený o stabilní vojenské nemocnice – bylo jich tuším deset a o sít vytvořenou ve vojscích od rotního hnízda raněních přes praporní, plukovní obvaziště až po divizní obvaziště. Odtud do polních nemocnic. Dále bylo připraveno vybudování asi 50 samostatných zdravotnických oddílů s plnou schopností poskytnutí odborné lékařské pomoci a odsun z bojiště pro 250 až 300 raněných. 

Každá armáda měla ve své sestavě dva zdravotnické autobusové prapory pro evakuaci raněných 58. a 28. autobusový zdravotnický prapor u 1. armády, 97. a 98. autobusový zdravotnický prapor u 4. armády a 175. autobusový zdravotnický prapor ve frontovém kompletu. 48 hodin po vyhlášení mobilizace bylo připraveno k použití 108 000 lůžek pro těžce raněné a to 70 100 v polních zdravotnických zařízeních a 38 000 v teritoriálních zdravotnických zařízeních. 

Vše bylo materiálně podloženo, zajištěno materiálem a personálem. Viděl jsem uloženy ve skladech nedotknutelných zásob komplety materiálu pro 40 polních nemocnic, včetně rentgenů, operačních sálů, JIPek, zubařských křesel a podobných vychytávek. Viděl jsem materiál pro přestavbu stovek autobusů a stovek železničních vagónů pro přepravu raněných do týlu. Ve vlacích byla současně plánována nemocniční pracoviště, i pro ně byl materiál připraven, obměňován a kontrolován. Viděl jsem na všech možných stupních desítky a desítky pojízdných ošetřoven a převazoven. I pro navýšení lůžkové kapacity sítě civilních a vojenských nemocnic byl uložen připraven potřebný materiál. 

Vše bylo připraveno pomoci i civilistům postižených válečnými událostmi v místě působnosti jednotlivých zdravotnických etap. 

Dnes je vše rozkradeno, rozprodáno a zničeno. Ale to udělala až tato úžasná doba, která si tak strašně váží lidských životů. V případě války nebo nějakého jiného opravdu velkého problému s velkým množstvím raněných, dnes má armáda a současně civilní sektor holé zadky. Toto je jediný případ, kdy mě Argonatova slova roztrpčila a zamrzela. My jsme byli ČSLA a i přes to, že tato armáda měla spoustu problémů, nebyla to jenom smečka totálních debilů a zlých lidí. 

Co se týká vojáků bez tanků, mohu říci jen jedno. Není tank, není tankista a takový bojovník maže k pěchotě. Nebylo se až tak moc na co těšit Argonante. 

Ppor. A: Myslím, že ten rozpor není až tak velký. Moje poznámka se týkala toho, že my jsme ze zdravotnického zabezpečení necvičili prakticky nic. Docela kolosální rozsah nemocnic a počty lékařů, určených právě pro případ války, nijak nezpochybňuji – to je přesně tak.
Jinak boj po ztrátě tanku byl v mysli generálů zřejmě dost ztracená záležitost a hledání ztracených maníků ve válečné zóně záležitost čistě teoretická.

Ale pokračujme. 

Pokud dojde v boji ke zranění vojáka a není možno, aby pokračoval v boji, je mu poskytnuta spolubojovníkem první pomoc. Na rozkaz velitele čety nebo roty je dopraven do rotního hnízda raněných. Pokud není možno jinak, dopraví ho tam tank. Z hnízda raněných je evakuován praporním obvazištěm, které je u tankových praporů tvořeno obrněným transportérem ve zdravotnické verzi. Byly to OT-62 TOPAS a později OT-64 SKOT. Praporní obvaziště poskytuje první odbornou zdravotní pomoc a zajistí odsun raněných k plukovnímu obvazišti a odtud do vyšší etapy. Mohl to být samostatný zdravotnický oddíl, mola to být plní nemocnice a mohla to být i klasická nemocnice vyčleněná pro tyto potřeby.

Rozhodující byla poskytnutá první pomoc nebo svépomoc, která pokud byla poskytnuta kvalifikovaně, byla rozhodující pro záchranu života. Kvalitní výcvik v této činnosti byl tedy zásadním požadavkem.
Navíc je si potřeba uvědomit, že charakter zranění tankových osádek byl složencem popálenin a vážných tržných ran způsobených zásahy tanku dělostřeleckou municí a kumulativnímu střelami PTŘS a RPG. Možnost, že by tankista byl zasažen pěchotní střelou, byla velmi vzácná. 

Doplnil jsem po Argonantových připomínkách: Zvláštním druhem zranění potom bylo poranění způsobené tlakovou vlnou při jaderném výbuchu při nekryté živé síle. To pro tankové osádky asi nebylo typické, ale existuje i možnost poranění tlakovou vlnou šířící se pevnými předměty, takzvaný pevný- někdy zvaný solidní-blast syndrom. 
Dochází k němu, pokud vedle obrněného vozidla něco hodně silného vybuchne- třeba letecká puma. Dále k němu dochází, pokud tank najede na minu. Tato zranění jsou velmi vážná. Pokud příslušníci osádek zrovna sedí, mohou mít zlomené pánve a páteře, pokud v okamžiku výbuchu stojí, jde o mnohočetné zlomeniny nohou. K tomu těžké otřesy mozku. 
Tank může být dokonce dále provozuschopný, ale osádka je z boje vyřazena. 

ppor. A: No, spíš se docela realisticky očekávalo, že po zásahu je posádka namazaná po stěnách tanku v podobě škvarků, takže se nějaká zdravotní pomoc už neřešila. Daleko realističtější je hromada zranění z jiných důvodů. 

Tady další odbočka – tank a jeho nebezpečenství. Kdysi na katedře prohodil pplk. Němec, že tank je určen k zabíjení lidí. Tahle hláška mi dost uvízla v hlavě a nikdy jsem nelitovala toho, že jsem si ji občas připomněl. Tank má 41 tun (T 72), rozměry všeho jsou nadlidské, všechno je železné, tvrdé a vyčnívá ze stěn. Pointu toho poznáte, když se tank rozjede – pokud nemáte na hlavě kuklu, prakticky ihned si rozbijete o něco hlavu. A s pohyblivými součástmi je to ještě daleko horší. Třeba takový poklop – laika to nenapadne, ale má 60 kilo a je upevněný na torzní pružině, abyste ho snadno otevřeli. Takže v přirozeném stavu vylétne nahoru. Když ho necháte otevřený, nebo ho blbě zavřete, zjistíte, co to je setrvačnost a šedesát kilo na hlavě. Podobně záludná mrcha je závěrový klín děla – je to solidní cihla železa, už nevím, kolik kilo, ale když vám spadne na nohu při montování, anebo když vám tam přicvakne ruku, stojí to zato. Kanon, když ho odjistíte, ale nemáte zapnutý stabilizátor, vlastní vahou žuchne dolů do minimálního náměru, což ovšem znamená, že závěr v tanku vyletí nahoru a nalisuje vám třeba ruku na strop věže. Další obzvláštní perla je pak samonabíjecí zařízení – každý sleduje proces nabíjení s patřičným respektem a tiskne se na opačnou stranu, aby mu to třeba nechytlo ruku. 

No, a pak máme tank v pohybu, což je další nadělení – nějakých půl metru sem nebo tam není pro tank žádná míra a řidič toho moc nevidí, takže motat se kolem jedoucího tanku je vždycky o držku. Zejména, když se tahá zapadlý tank, kde může věc ještě oživit to urvané lano. 

U tankánů docházelo proto skoro furt k závažným zraněním, zejména když někdo frajeřil, měl to na háku a zapomněl, k čemu je tank určen. Během mé vojny u našeho pluku jeden smrťák – přejetí tankem, dva sestřelení dělem, sice slepým nábojem, ale stejně měli kusy papíru zasekané všude po těle a měsíc neslyšeli, spousty různých zlomenin. A to nepočítám spousty malérů, kterým jsme těsně unikli. Třeba, když se kouslo to báječné samonabíjecí zařízení se stodvacítkou granátem napůl v kanónu a velitel pluku na nás řval rádiem, abychom to něčím vyrazili. Koukli jsme na sebe se střelcem a bylo nám v tu chvíli více než jasné, že tank je určen k zabíjení lidí. A nechali jsme to radši plavat. Občas to někteří jedinci plavat nenechali a podařilo se jim trefit něčím železným do zápalky granátu.

Následuje obrázek ukazující způsob odsunu raněných z boje až do nemocničního zařízení.

Obrázek

Co na obrázku vidíme?

Je to taková rota v bojové útočné sestavě, zde stupňovitě vlevo. Při vedení útočného boje byl zničen jeden tak od první čety a poškozen tank od třetí čety. Osádky jiných tanků zajistili vyproštění raněných a jejich odsun do hnízda raněných. V určený čas na místo dorazil vyprošťovací tank a zdravotnický OT. Zdravotní vozidlo převzalo raněné v obvazišti a začal koloběh odsunu raněného přes předsunutou pojízdnou ošetřovnu a převazovnu až do plukovního obvaziště.

Na závěr k zdravotnímu zabezpečení boje si je potřeba uvědomit, že horší než poskytnou pomoc, bylo raněné a mrtvé vůbec ze zasažených tanků vyprostit. To nebylo jen tak a byl na to potřeba speciální výcvik s primitivním, ale nesmírně účinným prostředkem – zdravotnickým popruhem. Já ten výcvik absolvoval v rozsahu 12 hodin a musím říci, že to byl malý zázrak. Obrázek následuje. Mrzce jsem jej zcizil na stránkách ARMATEXU.

Obrázek
Zde je v plné kráse.

Jestlipak si na něj podporučík Argonantus také vzpomene a napíše, jaké s ním měl zkušenosti? 

ppor. A: To může být hodně depresivní kapitola. U známých na Moravě se vedla v roce 1945 docela ostrá válka a jeden tank spadl z mostu do říčky a převrátil se. Dovnitř tekla voda řadu hodin a osádka se postupně topila, aniž by tomu mohl kdokoli jakkoli zabránit. 
V tanku existuje spodní průlez pro tyhle účely, ale zablokuje ho určité natočení věže a zvláštní potíž bývá s řidičem, který je úplně jinde než ostatní. 
Jinak jsme tohle necvičili taky; jak říkám, bezpečnost nebyla až tak zajímavá a cena lidí nebyla žádná, jak nám dávali neustále najevo. 

Mohu jen doplnit pár slov. Pravda je, že zranění se většinou z tanků vyprošťovali spodním otvorem. Proto jeden se sběračů raněných musel do tanku a poklop otevřít. Proto byl od počátku vybaven potřebným klíčem. Druhý sběrač mezitím vyhloubí pod tankem přístupovou cestu pro sebe a pro odsun raněného. Potom pod otvorem rozprostře plachtu- stanový dílec. Po otevření spodního otvoru potom společně vysunou raněného z tanku hlavou napřed a pomocí plachty jej zpod tanku vytáhnou. Potom zahájí potřebné odborné úkony. Zdravotní popruh se používal při vyprošťování raněných z tankové věže. 

Jinak velitel čety a roty měl v oblasti zdravotního stavu svých vojáků mnoho a mnoho povinností. 
- pečoval o zachování zdraví svých podřízených kontrolou dodržování zásad osobní a kolektivní hygieny
- odpovídal za vycvičennost podřízených v poskytování první pomoci, používání všech prostředků individuální ochrany jednotlivce a vyprošťování raněných z tanků pomocí popruhů nebo pomocí improvizace
- při lehkém zranění rozhodoval, zda voják zůstane u čety, roty nebo bude odsunut do zdravotnické etapy
- při zamoření radiací, chemickými látkami nebo biologickými bojovými prostředky, rozhodoval o možné konzumaci postižených potravin
- vedl evidenci ozářených osob

Nosná informace ale je tato:

Tanková četa ani tanková rota nemají ve své sestavě žádného příslušníka zdravotnické služby. Zdravotnické zabezpečení čety nebo roty u tankistů v plné míře musí zajistit praporní obvaziště. 
První pomoc si musí poskytnou příslušníci tankových osádek sami, nebo navzájem. I odsun raněných přes rotní hnízda raněných, organizuje náčelník štábu tankového prapor. 
Být velitelem tankové jednotky nebylo jen tak něco. Já bych to dělat nechtěl. Poznámka Argonantus: Já to taky dělat nechtěl. On to nechtěl dělat skoro nikdo, po pravdě řečeno. 

Technické zabezpečení boje. 

Zde nejsem až tak v obraze, bohužel o něm vím poměrně málo. Ale abych nezůstal dlužen zbytečně, moc pár slov o rotě oprav techniky tankového pluku napíšu. A budete hledět, jak to bylo velké těleso. Poznámka Argonantus - Já o ní už napsal v části jedna; byly dvě a lišily se jako den a noc. ROTe byla celkem pohodová vojna, hráli si s mašinkami a udržovali naše tanky, něco jako speciální autoservis. ROUT byli otroci, jinak se to nazvat nedá. 

Byly zde: 
- dílna pro opravy pásové techniky,
- dílna pro opravy a ošetřování kolové techniky, 
- dílna pro opravy výzbroje, 
- dílna speciálních řemesel, 
- dílna pro spojovací techniku a akumulátory, 
- vyprošťovací družstvo, 
- hospodářské družstvo a technický sklad. 

K provádění oprav, ošetřování i vyprošťování techniky měli její příslušníci k dispozici:
- dvě pojízdné automobilní dílny PAD-1 pro opravy kolové techniky
- tři tankové pojízdné dílny TPD-A pro opravy tanků a odvozené techniky
- jednu DTP-64 (u tankové divize DTP-62), rychlé zásahové vozidlo pro pomoc kdy je spěch a je potřeba krýt opraváře pod pancířem
- plukovní dílnu-B na dvou AN TS, 
- tankovou pojízdnou elektrotechnickou dílnu TPED, pro opravy elektrické výstroje tankové techniky
- tankovou pojízdnou dílnu TPD-B, 
- tankovou pojízdnou kovárnu a klempírnu TPKK, pro opravu pancířů 
- pojízdnou spojovací dílnu M 3, pro opravy spojovacího vybavení tankové a odvozené techniky
- tankovou pojízdnou ošetřovnu akumulátorů TPOA, 
- tři VT-55A a těžký vyprošťovací automobil. 
Po přechodu na typovou organizaci se u pluků vyzbrojených BVP součástí opravny stala kontrolní opravna protitankového raketového kompletu a počet vyprošťovacích tanků VT-55A vzrostl ze tří na pět. Vyprošťovací tank vypadal takto: 

Obrázek
Hezká mašina. 

Byl to pořádný kolos taková rota oprav techniky. Pokud byla vycvičena opravdu dobře, dokázala i v polních podmínkách neuvěřitelné věci. Bohužel složení čety oprav techniky tankového praporu mi není známo. Třeba časem dohledám. 

ppor. A: O vyprošťovacích tancích se toho hlavně hodně nakecalo. Měli jsme ho, ale přiznám se, že v akci jsem ho v životě neviděl, i když jsme vyprošťovali zapadlý tank mnohokrát (hlavně T 55, ty podstatně častěji, minimálně jednou nebo dvakrát za několikadenní cvičení). Vždycky ale stačilo tahat tank jiným tankem, tedy přesněji, T 55 obvykle dvěma dalšími a T 72 stačilo jedním. Aby to nestačilo, muselo to být opravdu zásadní zapadnutí. Kupodivu, na Žďáru na Doupově to šlo dosáhnout, byla tam náramně zrádná bažinatá louka. V této disciplíně totálně vyhráli Rakovničtí, když jim na onom zimním cvičení zapadl tank, totálně po věž, oni to utajili před nadřízenými a tank v bahně zamrzl, takže ho vyprostili dávno po cvičení za několik měsíců. Osádka se živila drobnými loupežemi a dobročinností okolního obyvatelstva. Ale docela ráda na to vzpomínala. 

Stran těchto pomocných strojů byly k vidění roztodivné bestie zejména na Východním okruhu. Když jsem byl na cvičení na katedře v Jindřichově Hradci, měli tam ještě Hakla z druhé světové. 

Tím bych se tak trochu vyčerpal. Myslím si ale, že o materiálním zabezpečení boje nyní máte poměrně jasnou představu.

Co závěrem k této kapitole?
pokud jste se dostali až sem, tak už je vám jasné, jaká tíže odpovědnosti na absolventovi vojenské katedry vysoké školy, podporučíkovi Argonantovi ležela. Nějak toho přibývá. A takových podporučíků, AVKVŠ za dobu své existence, této odpovědnosti naše armáda za dobu své existence vystavila několik desítek tisíc. 

Ať tak nebo tak, vše co bylo možno podle mých chabých zkušeností a znalostí možno napsat o vedení boje malými tankovými jednotkami bylo napsáno. Snad to bude stát podporučíkovi Argonautovi stát za to, aby se k tomu vyjádřil, doplnil své připomínky a třeba i nějaké osobní vzpomínky. A vy už stejně jako já vidíte, že mu to za to stálo. 

ppor. A: Papírově by tam měli být všichni právníci, nicméně se vysoké procento z nich dokázalo zašít někde na štábu, např. jako pomocník vyšetřovatele. Skoro všechno bylo lepší, než být v hlavní bojové jednotce. 
Cena takových kšeftů ale mohla být dost veliká. O několika podobných kolezích vím, že to při té příležitosti podepsali k VKR. 

Jinak nejvíc se těším na to, zda se ujasní osudy 16. divize či 21. pluku v případě těch plánů z r. 1977 a případně i 1986, jehož myšlenky k nám pronikaly o rok později jen velmi pozvolna (možná s tím souviselo to divizní cvičení, kde se cvičila obrana). 
Podrobnosti jsme tehdy samozřejmě nevěděli, neb mobilizační plán bývá nejtajnější ze všeho. 

A asi bych si objednal nějakou odbočku stran toho letectva a protiletectva; to totiž byla zřejmě naprosto zásadní otázka nějakých útočných teorií.

Pátrač dodávává: je zajímavé, že právní fakulty vyřazovaly převážně záložní tankové velitele. Asi v tom byl nějaký systém, i když jsem nikdy nezjistil jaký. Ale jako bývalý příslušník letectva mohu říci, že třeba vysoká škola textilní v Liberci dodávala pozemní specialisty letectva.

Kapitola 4

 

Pátrač

zveřejněno s laskavým souhlasem

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Excalibur Army

KVH ČSLA

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

 

ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci