OZBROJENÉ SLOŽKY ČSSR
| Lidové milice | Sbor národní bezpečnosti | Pohraniční stráž |

Historie 25. samostatného  dunajského  pohraničního praporu

Zabezpečení úkolů ochrany státních hranic na Dunaji  IV. praporem poříční ochrany v  sestavě 11. pohraniční brigády se projevilo, zejména pro různorodost jeho organizačních prvků,  jako nepružné a komplikované. 1. října 1953 převzalo Pohraniční stráž opět do své působnosti ze zrušeného Ministerstva národní bezpečnost (MNB) Ministerstvo vnitra (MV), které vzniklo na základě vládního nařízení sloučením  MV a MNB, zaniklým 30. září. V rámci následující částečné reorganizace Pohraniční stráže byl proto dnem 10. února 1954 prapor poříční ochrany vyňat ze struktury 11. brigády a reorganizován na 25. samostatný dunajský pohraniční prapor, přímo podřízený pražskému Velitelství Pohraniční stráže.

Jeho první organizační struktura zahrnovala velitelství, tvořené velitelem, zástupcem pro věci politické, zástupcem velitele – velitelem poříční flotily a zástupcem velitele pro zásobování, dále štáb v čele s náčelníkem štábu, s ženijním a chemickým náčelníkem, skupinami operační, zpravodajskou, bojové přípravy, organizačně-doplňovací, spojovací a pomocnou kanceláři, politická skupina s osmi příslušníky, týl, který mimo jiných funkcionářů zahrnoval náčelníky dělostřelecko-technického, proviantního, intendančního zásobování, náčelníka autoslužby, náčelníka ubytovací služby a hlavního lékaře, dále pak dvoučlenná finanční skupina a samostatná  účtárna. Celkem zahrnovalo velitelství a štáb 74 vojáků a 6 civilních zaměstnanců.

Přímo podřízenými jednotkami byly čety: spojovací se třemi družstvy - radiovým, telefonním a telegrafním o celkovém počtu 18 osob, dopravní s počtem rovněž 18 osob, která zabezpečovala provoz dvou člunů – kluzáků, šesti osobních automobilů, sedmi nákladních aut a dvou motocyklů s přívěsem, dále záložní rota, jejíž organizaci tvořilo osmičlenné velitelství a 3 pěší čety, v každé 38 příslušníků, tedy celkem v záložní rotě 122 osob a nakonec ženijní družstvo s 11 členy.

Deset pohraničních rot, někdy označovaných jako pobřežní roty, byly dislokovány ve stejných místech jako čety předchozího praporu poříční ochrany. Každou tvořilo pětičlenné velitelství roty a tři pěší družstva o devíti  příslušnících – velitel družstva, střelec LK,  nabiječ, výtečný střelec, tankoborník, nosič střeliva a tři úderníci, a v 1. až 4. rotě navíc družstvo člunů. 1. až 4. rota tak měly celkem po 36 osobách a ostatní roty 32 osob.

Dále to byla poříční flotila, které opět velel zástupce velitele praporu, se  třemi  poříčními  oddíly:  1. v Bratislavě, 2. v Komárně a 3. v Chlabě  s různými počty člunových družstev. Velitelství dále tvořil zástupce pro věci politické, zástupce pro věci technické a technický referent. Dalším prvkem zůstaly dílny a sklady o devíti osobách.

Počty velitelství poříčních oddílů se oproti poříčnímu praporu zmenšily. Tvořilo je deset vojáků a jeden civilní zaměstnanec v následujícím složení: velitel oddílu, zástupce velitele oddílu, zástupce pro věci politické, staršina oddílu, dva kuchaři, velitel radiostanice, dva radisté, mechanik a uklízečka. Družstvo člunů tvořila opět jeho osádka, ale pouze tříčlenná ve složení velitel člunu – radista, střelec a  řidič. U 1. oddílu bylo osm družstev, u 2. devět družstev a u 3. oddílu bylo družstev šest. Celkem měla mít poříční flotila 123 osob z povolání a 3 civilní zaměstnance.

Plánovaná hodnost velitele poříčního oddílu byla vidlice nadporučík – kapitán. Jeho funkční plat činil v nové měně 1 000,- Kčs, zatímco funkční plat velitele poříčního oddílu u IV. poříčního praporu se stejným  hodnostním  rozpětím činil před měnovou  reformou 5 000,- Kčs.

Posledním prvkem organizační struktury 25. samostatného dunajského praporu byla Bezpečnostní správa přístavu Komárno, která se skládala ze čtyřčlenného vedení a oddělení zpravodajského se čtyřmi příslušníky a oddělení pasového s deseti členy.

Výchozí organizace 25. samostatného dunajského pohraničního praporu

Klikněte pro větší schéma

Prvním velitelem praporu byl jmenován kapitán  Metod   Mikula. Plánovaný počet osob praporu činil 704 osob, z toho 111 důstojníků, 141 poddůstojníků z povolání a 50 poddůstojníků a 402 vojáků  základní služby. Poříční flotila měla být podle tabulek počtů obsazena pouze osobami z povolání. Pro hlídkovou službu na Dunaji disponoval 27 čluny různých typů. U 1. oddílu osm, u 2. devět, u 3. šest a u 1. – 4. pohraniční roty po jednom člunu a dvěma čluny – kluzáky u dopravní čety pro potřeby velitelství praporu.

V rámci součinnosti Pohraniční stráže s jednotkami ČSLA byl od léta 1954 určen k povinnosti poskytovat bojovou podporu jednotkám 11. pohraniční brigády 52. pontonový pluk z Bratislavy, který měl podle požadavků velitele 25. samostatného dunajského pohraničního praporu současně vypomáhat i při hlídkování na Dunaji a při doprovodu lodí, případně při jejich zadržování. Tento útvar měl ve své organizaci lodní rotu s četou bojových člunů a četou minových člunů. K dispozici měl, mimo jiné prostředky, dělový člun, zvědný člun, dva minové čluny, dva hlídkové čluny a několik útočných člunů s motorvesly. Ze služby byly všechny tyto čluny vyřazeny v roce 1959.

8. května 1954 vyšel rozkaz ministra vnitra o zřízení čestného odznaku „Vzorný pohraničník“. V únoru následujícího roku pak vláda schválila nařízení, kterým byly zřízeny medaile „Za zásluhy o obranu vlasti“ a „Za službu vlasti“. V tomto roce byla tato vyznamenání udělena mnoha příslušníkům Pohraniční stráže z povolání.

Organizace jednotek Pohraniční stráže se dále vyvíjela. K 1. červenci 1956 byl částečně reorganizován  i  25. samostatný dunajský pohraniční prapor,  jehož velení převzal od listopadu 1955 major (podplukovník) Jakub Vinš.

Součásti velitelství praporu se stal  i  náčelník štábu, čímž se počet jeho členů zvýšil na šest. Kromě uvedeného náčelníka to byl velitel praporu, zástupce pro věci politické, zástupce velitele pro poříční oddíly (prvek flotily byl zrušen), zástupce velitele pro zásobování a zástupce pro týl.

Štáb v celkovém počtu 36 osob tvořily kromě ženijního a chemického náčelníka skupiny operační (6 osob), zpravodajské (9), bojové přípravy (6), organizačně-doplňovací (3), spojovací (5), speciálního spojení(2) a pomocná kancelář (3).

Politická skupina v počtu  9 členů byla ve složení: instruktor stranické práce, instruktor agitace a propagace, sekretář výboru stranické kontroly, náčelník klubu, předseda útvarové organizace KSČ, předseda praporního výboru ČSM, knihovník, kinooperátor a sekretář.

Týl praporu zahrnoval písaře, náčelníka dělostřelecko - technického zásobování s účtovatelem a správcem skladu – zbrojířem, náčelníka proviantního zásobování s účtovatelem, správcem skladu, starším kuchařem a dvěma skladníky, náčelníka intendačního zásobování s účtovatelem materiálu a správcem skladu, náčelníka ubytovací služby se správcem skladu, stavebním technikem a civilním zaměstnancem technikem – vodohospodářem, dále technickou skupinu s dílnami (9), náčelníkem zásobování PHM a správcem skladu. Celkem týl praporu tvořilo 28 vojáků a 1 civilní zaměstnanec.

Účtárna se přiřadila k finanční skupině, kterou nyní tvořily 4 osoby. Nově byla vytvořena zdravotnická služba – starší lékař praporu, zdravotník (důstojník) a ošetřovatel – účtovatel, a veterinární služba, kterou zabezpečoval 1 veterinární zdravotník.

Přímo podřízené jednotky tvořily záložní rota v počtu 79 osob ve složení velitelství roty (6), pěti střeleckých  družstev po 11 členech ( velitel, střelec LK, nabiječ, odstřelovač a 7 střelců), ženijního družstva (11) a dvou technických družstev (4+3), dále spojovací četa o 24 osobách s telefonním družstvem (5), radiovým družstvem (6), telegrafním družstvem (4), stavebním družstvem (6) a 2 kurýry (rotní z povolání) a dopravní četa, která měla 22 osob a skládala se ze tří dopravních družstev včetně 1 řidiče VKR, 2 řidičů člunů – kluzáků a náčelníka technické ošetřovny vozidel s mechanikem.

Organizace 25. samostatného dunajského pohraničního praporu po částečné reorganizaci k 1. 7. 1956

Klikněte pro větší schéma

Počet pohraničních rot se zvýšil na 11 zřízením 10. roty ve Štúrově a přečíslováním dosavadní 10. roty v Chlabě na 11. Změnila se i struktura rot, kterou nyní tvořilo kromě velitelství roty (velitel, zástupce pro věci politické, zástupce velitele), velitelské družstvo (6) ve složení staršina, správce materiálu, instruktor spojení, řidič a dva kuchaři, družstvo služebních psů (3) – velitel a dva psovodi s jedním pátracím a dvěma hlídkovými psy a střelecká družstva  o 10 příslušnících  ( velitel, střelec LK, nabíječ, odstřelovač a šest střelců). U 1. roty byla tři s celkovým počtem  roty 42 osob, u 6. roty čtyři a navíc s vozkou a dvěma tažnými koni u velitelského družstva s celkovým počtem 60 osob a u ostatních rot pouze po dvou střeleckých družstev s celkovým  počtem  28 osob. Vozka se dvěma tažnými koni byl zařazen i u 10. pohraniční roty, kde však v jednom střeleckém družstvu bylo o jednoho střelce méně. U 11. roty bylo navíc zařazeno jezdecké družstvo ve složení 10 jezdců včetně velitele družstva a 10 jezdeckých koní, čímž její celkové počty činily rovněž 42 osob. U všech pohraničních rot kromě 11. byla přidělena jízdní kola na počet osob roty, u 11. roty bylo pouze 14 jízdních kol, a jedno osobní auto bojové.

Organizační mezistupeň velitelství poříční flotily byl zrušen. Zvýšil se  počet družstev u 1. poříčního oddílu na dvanáct převedením člunů od pohraničních rot. Každý oddíl byl tak tvořen velitelstvím v počtu 9 osob a složení velitel oddílu, zástupce pro věci politické, zástupce velitele, staršina, velitel radiostanice, dva radisté, mechanik a kuchař. Družstvo člunu zahrnovalo velitele člunu – radistu, střelce a řidiče člunu. Počet osob  a člunů tak byl u 1. poříčního oddílu  Bratislava 45 osob a 12 člunů ( 6 velitelů člunů byli poddůstojníci z povolání a 6 svobodníci základní služby), u 2. poříčního oddílu Komárno 36 osob 9 člunů (5 + 4) a u 3. poříčního oddílu , jehož posádkou bylo nyní Štúrovo, bylo 27 osob a 6 člunů (3 + 3).

Celkový plánovaný počet motorových člunů 27 a  2 kluzáky se tak nezměnil. Ve skutečnosti však bylo u každého poříčního oddílu o jeden člun méně. Z toho pojízdných bylo u 1. poo 10 člunů, u 2. poo 5 člunů a u 3. poo pouze 3 čluny. Každý motorový člun byl vyzbrojen lehkým kulometem a vybaven radiostanici a světlometem.

Z podřízenosti velitelství praporu byla nadále vypuštěna Bezpečnostní správa přístavu v Komárně a naopak byly do něj začleněny dvě oddělení pasové kontroly (OPK) v Komárně (21), které bylo tvořeno náčelníkem OPK, Referátem politické kontroly (9) a Referátem kontroly dopravních prostředků (11) a ve Štúrově (23), které tvořil náčelník, dva starší kontroloři, jeden kontrolor, pět mladších kontrolor, dva psovodi se dvěma pátracími psy, kuchař a střelecké družstvo (11).

Nově plánované počty praporu nyní činily 730 osob v činné službě a 1 civilního zaměstnance,  z toho bylo 108 důstojníků, 141 poddůstojníků   z povolání, 53 poddůstojníků a 428 vojáků základní služby. Dále 10 koní jezdeckých, 6 koní tažných, 14 pátracích a 22 hlídkových psů.

V roce 1956 byla také 25. dunajskému praporu Pohraniční stráže propůjčena prezidentem republiky Bojová zástava jako symbol nejkrásnějších vojenských ctností. Stalo se tak slavnostním způsobem v Komárně v rámci oslav Dne Pohraniční stráže 8. července 1956. Slavnostního předání, jehož program zahrnoval hlášení a přehlídku nastoupených jednotek, přečtení rozkazu o propůjčení a projev zástupce ministerstva vnitra, projevy zástupců orgánů KSČ a lidosprávy, předání bojové zástavy, hymny, slavnostní pochod a ukončení slavnosti, se zúčastnila čestná rota o třech četách po 30 mužích, přičemž 1. četa byli příslušníci poříčních oddílů. Jednotka byla vyzbrojena puškami vz. 52, příslušníci poříčních oddílů beze zbraně. Několik příslušníků bylo při této příležitosti oceněno nově zřízenou medaili „Za zásluhy o ochranu hranic“.

V souvislosti s opatřeními na zesílení ochrany slovensko-maďarské hranice v období tzv. maďarských událostí, které se začaly na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ realizovat v důsledku vývoje v Maďarsku od října 1956, převzal  25. samostatný dunajský prapor podle nařízení náměstka ministra vnitra od  3. listopadu zodpovědnost i za střežení hranice podél toku Ipľu v úseku od Hanuliakova po Kubáňovo, přičemž mu byly podřízeny pohraniční oddělení Veřejné bezpečnosti v Salce, Pastovcích a Ipeľském Sokolci.

Tato opatření měla zabránit pronikání nositelů tzv. kontrarevolučních tendencí z Maďarska do Československa a jejich spojení s domácími opozičními silami.

Společně s 25. samostatným dunajským praporem Pohraniční stráže střežení Dunaje zabezpečovaly čluny 52. pontonového pluku v úseku Bratislava – Gabčíkovo a čluny 6. ženijního praporu a 92. pontonového praporu na úseku Gabčíkovo – Komárno.

Velitel praporu nařídil už dříve nový způsob střežení státních hranic společnou činnosti strážních hlídek s poříčními hlídkami. Poříční hlídky byl povinny vykonávat službu nejen s doprovodem  lodí, ale i hlídkovou službu v přiděleném úseku státních hranic. V prostorech pohraničních rot i poříčních oddílů byly nalézány ojediněle letáky s protisocialistickým obsahem v českém, slovenském a maďarském jazyce, které byly předávány nadřízeným velitelům.

5. listopadu umožnili příslušníci OPK v Komárně přechod funkcionáři KSČ do Maďarska za účelem přenesení několik tisíc výtisků novin a časopisů v maďarské řeči, kterou organizoval OV KSČ po dohodě se sovětským velitelem na přechodu.

K rozsáhlejšímu narušení hranic maďarskými povstalci ani ke střetu příslušníků armády ani vojsk ministerstva vnitra s nimi však nedošlo. V návaznosti na likvidaci jejich odporu Sovětskou armádou a obnovení lidově demokratického pořádku v Maďarsku se postupně rozsah opatření na slovensko-maďarských hranicích snižoval. Opatření zesílené ochrany hranic byla definitivně zrušena dnem 21. prosince 1956.

Maďarské události se zvláštním způsobem odrazily na průběhu základní služby příslušníků Pohraniční stráže. Byl přehodnocen existující způsob každoročního individuálního prodlužování vojenské základní služby a povolávání vojáku ze zálohy k překrytí nástupu nováčků a usnesením vlády z 28. srpna 1958 byl upraven tak, že základní vojenská služba v jednotkách Pohraniční stráže se všeobecně prodloužila o dva měsíce a tato doba se vojákům započítávala za dvě pravidelná cvičení. Povolanci rukovali k PS jednou v roce, vždy v srpnu.

18. prosince 1959 Národní shromáždění ČSR schválilo zákon o některých služebních poměrech vojáků z povolání. Na základě tohoto zákona zanikl 30. září 1960 sbor poddůstojníků z povolání a k 1. říjnu 1960 byl vytvořen sbor praporčíků z povolání.

V březnu 1960 došlo k další dílčí reorganizaci počtů 25. samostatného dunajského praporu. Požadavek velitele praporu na vytvoření většího počtu jednotek a decentralizaci člunové techniky od poříčních oddílů k pohraničním rotám nebyl realizován. Potvrdil se způsob střežení dunajské hranice systémem pobřežních jednotek v součinnosti s poříčními oddíly. Celkové plánované počty praporu se snížily o 38, takže prapor měl nyní plánovaný počet 692 osob, z toho 98 důstojníků, 115 poddůstojníků z povolání a 479 poddůstojníků a vojáků základní služby.

Jedenácti pohraničními rotami a třemi poříčními oddíly prováděl střežení státní hranice na řekách Dunaji a Ipľu v celkové délce 182,6 km, z toho 171,8 km na Dunaji a 10,8 km na Ipľu. Celý tento úsek konkrétně představoval  8 000 m hranic československo – rakouských, 141 800 m hranic československo – maďarských na Dunaji, 10 880 m československo – maďarských hranic na Ipľu a v délce 22 000 m  protéká Dunaj územím ČSR a netvoří státní hranici.

K zabezpečení tohoto úkolu měl prapor plánováno 36 služebních psů, a z dopravních prostředků 24 osobních, 13 nákladních a 16 speciálních automobilů, dále 10 motocyklů a 273 jízdních kol a 32 motorových člunů. Ve skutečnosti se jednalo o 15 člunů typu „Reiher II.“, 10 člunů „Marine BMP“, 3 čluny „Gay-Marine“ a po jednom typu „Balaton“ a „Beckov“.  U 1.poříčního oddílu se nacházelo celkem 13 motorových člunů, u 2.oddílu 12 a u 3. oddílu 5 motorových člunů.

K zabezpečení činnosti na řece měl prapor k dispozici další prostředky spadající do ženijního materiálu. Jednalo se o 12 malých gumových člunů, 2 propulzory, 19 dřevěných rybářských loděk, 4 loďky ženijní, 1 dřevěný útočný člun a 1 plovoucí můstek. Skutečné počty automobilové techniky po jednotlivých druzích viz příloha.

Prostřednictvím  OPK zabezpečoval prapor silniční a železniční hraniční přechod v Komárně a železniční ve Štůrově.

Podíl zodpovědnosti jednotlivých pohraničních rot a poříčních oddílů na celkovém úseku státních hranic ukazují následující tabulky.

Tabulka: Délky úseku státních hranic jednotlivých pohraničních rot

Tabulka: Délky úseků toku Dunaje jednotlivých poříčních oddílu

Na počátku  60.  let  bylo zahájeno přezbrojování Pohraniční stráže novou technikou. Jednalo se o samopaly vz. 58, univerzální kulomety vz. 59, infrapřístroje a spojovací techniku. Automobily Škoda – 1101-P  („bojové Tudory“) byly nahrazovány terénními vozidla GAZ-69 a to ve větších počtech než dosud. Byly též zavedeny nové druhy služebních stejnokrojů pro vojáky z povolání i základní služby. Bylo zavedeno nové hodnostní označení pro důstojníky a praporčíky.

Tak jako v jiných pohraničních oblastech, podíleli se příslušníci Pohraniční stráže aktivně na rozvoji politického a společenského života i na Dunaji. Významný byl například podíl pohraničníků na obohacení kulturního života v Komárně a okolí, kde při Domu kultury v Komárně pracoval od roku 1961 soubor Pohraniční stráže „Dunaj“, ve kterém byli zapojení vojáci základní služby 25. samostatného dunajského praporu a studentky místního gymnázia. O záslužné a úspěšné práci souboru svědčí skutečnost, že mu bylo v následujících letech propůjčeno vyznamenání „Za vynikající práci“, medaile „Za ochranu státních hranic“ a „Pamětní medaile SNP“.

V souvislosti s uzavřením dohody o zkvalitnění ochrany státních hranic na řece Dunaji mezi československou a maďarskou Pohraniční stráži v říjnu 1958 se vynořily úvahy o možné reorganizaci 25. samostatného dunajského praporu. Jejich podstatou  byly tendence zrušit jeho pohraniční roty a střežení řeky nadále provádět poříčními oddíly s organickými střeleckými četami. Tato reorganizace se však uskutečnila až v rámci reorganizace jednotek PS na základě usnesení ÚV KSČ z 1. 1. 1964 o vytvoření jednotných ozbrojených sil. Bylo to ovlivněno i zhoršenou ekonomickou situaci ČSSR a tedy tlakem státních i stranických orgánů na požadavek efektivního využití sil a prostředků a uplatňování zásad vysoké hospodárnosti i v ozbrojených silách. Velitelství Pohraniční a Vnitřní stráže došlo k závěru, že i účelnou reorganizací útvarů a jednotek budou vytvořeny předpoklady k řešení ekonomických problémů země.

Proto už na základě rozkazu velitele Pohraniční a Vnitřní stráže z konce roku 1963 bylo nařízeno provést v období od 15. listopadu 1963 do 8. února 1964 reorganizaci a likvidaci 25. samostatného dunajského pohraničního praporu. Tento rozkaz byl v uvedeném období realizován. 238 pohraničníků základní služby bylo převedeno k 11. pohraniční brigádě. Nadbyteční vojáci z povolání byli dílem přemístění rovněž k 11. brigádě, dílem ke Krajským správám  MV v rámci Slovenska, případně propuštění do zálohy, přičemž jim byla poskytnuta ze strany Ministerstva vnitra pomoc při hledání zaměstnání.

Zástava útvaru s příslušnými doklady a „Řád Rudé hvězdy“, který útvar obdržel, byly uloženy 28. ledna 1964 do Vojenského historického ústavu v Praze.

Josef Šolc

Poznámka: Prosím pamětníky, kteří sloužili v kterékoliv době u PS na Dunaji, aby se  ozvali na telefonní číslo 573 332 023, nebo e-mail: solc18@seznam.cz. Jedná se o sběr materiálů k publikaci o  historii Dunajské pohraniční stráže.
Děkuji.

copyright © http://www.csla.cz

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND