| LETECKÉ VOJSKOVÉ OPRAVNY PVOS| Zpět na předhled druhů vojsk |
 K založení Leteckých  vojskových opraven PVOS došlo 16. června 1945. Prvním velitelem opraven byl pan  Protivánek. Útvar byl postupně vybavován nejzákladnějšími prostředky a zařízením  z trofejních skladů, které umožňovalo provádění drobných oprav na dracích  letadel. První opravy se  uskutečnily na letounech MESSERSCHMITT,  ARADO a SPITFIRE. Oprava posledních 4  trofejních letounů MESSERSCHMITT-109 byla  provedena v roce 1950, kdy došlo k jejich postupnému vyřazování  z výzbroje   letectva. V  letech  1951—1960 se do výzbroje zavádějí první proudové letouny řady MiG-15. Za  pomoci sovětských specialistů se na novou techniku  přeškolili piloti, technici a příslušníci všech odborností ILS.  Útvar dostává nové opravárenské prostředky, sovětskou KMT,  nářadí a provozní zařízení k opravám proudové techniky. Formují se nové  kolektivy drakařů, elektrospecialistů, zbrojířů, radistů a zámečnické dílny. Nová technika vyžadovala zkvalitnění ošetřování a zabezpečení  leteckého provozu. 
              Intenzívní letecký výcvik rychle  odčerpávala rezervy letecké techniky,  rostly závady a poškození. U pluku se proto v rámci ILS zřídily TO k provádění  revizí a odstraňování závad na letecké technice.
 Opravny přebraly provádění rozsáhlejších  oprav a vyšších revizí na letounech MiG-15. Zvládnutí těchto úkolů vyžadovalo  materiální zabezpečení, vyšší organizaci a řízení práce, rozpracovat pracovní  postupy, naučit personál funkčním prověrkám zařízení a agregátů, vyhledávání a  odstraňování   závad   ve   všech  odbornostech. Na podzim roku 1959 se zahajují práce na  letounech MiG-17. Přechod na opravy tohoto typu nebyl obtížný. Novou specializací  byla odbornost radiotechnického vybaveni letounu.  Zvyšování objemu prací na letecké technice, růst výroby a produktivity práce vyžadoval rozšíření pracovních prostorů. Ze 
              starého objektu v blízkosti opraven byly postaveny moderní laboratoře. 
              V roce 1960 příslušníci  opraven provedli ojedinělou zástavbu (nejen v československém letectvu) palubního lokátoru do letounu  MiG-15. Rychlý vědeckotechnický  rozvoj v letech 1961—1970 ovlivnil i vývoj a zavádění nové letecké techniky. Do  výzbroje přicházejí stíhací přepadové letouny MiG-19 a krátce po nich letouny  řady MiG-21. Přechod na složitější techniku vyšší generace si vyžádal  přeškolení všech příslušníků technického personálu, rozšíření a budování nových  přepravišť.
 Technická  složitost letounů MiG-21 kladla mimořádné požadavky na údržbu, opravy a  provoz. Zvyšovaly se nároky na znalosti, na dodržování technických postupů a  technologické kázně, na organizaci práce v celé ILS, na plánování oprav a ošetřování  letecké techniky. Tyto skutečnosti se promítaly i do oblasti materiálně  technického zásobování. V rámci opraven se proto vytvořila samostatná skupina  MTZ. První složitější  oprava letounu MiG-21 se uskutečnila již v roce 1966, navíc v polních podmínkách.  Ke zvýšení bezpečnosti práce v celé ILS přispěly opravny zavedením paletizace  veškerého nářadí k letounům MiG-21. Po dobrých zkušenostech z paletizace v  pojízdných opravárenských prostředcích a laboratořích se postupně zavedla  i u   ostatních  útvarů  PVOS. Cesta k optimálním  výsledkům se v opravárenské činnosti neobešla bez některých omylů   a nedostatků,   které účinnou   kontrolní činností ze strany odborných pracovníků útvaru nikdy  nepřerostly v PLN nebo LN z viny lidského činitele. Přesná a odborně  kvalifikovaná práce, nadšení a obětavost lidí měla velký podíl na kvalitě a  preciznosti prací na letecké technice.             V   druhé polovině 70 let byl kolektiv 
              opraven doplněn inspektory a zkušebními
              piloty. Nová forma spolupráce pilota a 
              technika se začala projevovat přímou konfrontací kvality prací, užším sepětím  jejich zájmů, přístupy k odhalování příčin 
              a odstraňování závad na letecké technice, 
              což zpětně příznivě ovlivňovalo bezpečnost 
              jejího provozu a celkovou kvalitu všech 
              prací. Na funkci zkušebního pilota první 
              nastoupil Botnbera, dále pak Smékal, 
              Dvořák, Fiala a Oberfalzer. Období let  1971 - 1980 charakterizuje zvyšování objemu prací a oprav vlivem stárnutí  stávajících, ale i zaváděním nových verzí  letounů řady MiG-21. Dochází k dalšímu rozšiřování výrobního programu opraven,  k zabezpečování vyšších druhů revizí a oprav, kdy se plně uplatňují získané  znalosti a vysoká profesionální dovednost a zručnost příslušníků opraven. Novinkou v činnosti opraven je kompletní  provádění předepsaných prací a oprav letounů MiG-21 v polních podmínkách s využitím  pojízdných opravárenských prostředků. Příslušníci jednotlivých skupin  plnili celou řadu ojedinělých a složitých úkolů jako např. zástavbu kulometné  výzbroje do letounů L-29, výrobu elektronických tabulí pro spojenecké cvičení Štít-72,  speciální úpravu letounů MiG-17 pro vojenské technické muzeum, výrobu  provozního zařízení k vybavení zodolněných úkrytů letecké techniky pro TO,  zkušebních stolic hydro, servo a vzduchových agregátů pro letouny MiG-21, vývoj a výrobu mechanizačních prostředků  pro manipulaci s lehkými řízenými střelami a další úkoly. Koncem 70tých let je čs. letectvo postupně  vyzbrojováno leteckou technikou III. generace -   letouny řady MiG-23. Vzhledem ke konstrukční složitosti a provozní náročnosti  této techniky se s předstihem zahájilo přeškolování příslušníků opraven. Souběžně  s tím útvar plnil náročné úkoly zahrnující výrobu  potřebného provozního a pomocného   zařízení pro novou  techniku. Pokračovala i další výstavba pracovních  prostorů úvaru — objektu pro ultrazvukovou myčku čističů, jejíž kapacita  pokrývala potřeby PVOS pro všechny typy používaných letounů.
 Na počátku 80tých let se postupně zlepšuje materiální vybavenost  nejmodernější opravárenskou technikou sovětské výroby, kterou lze přezkoušet a  opravovat všechny typy letecké techniky a to i v podmínkách použití ZHN.  Organizačními opatřeními se podařilo snížit o 15 % normy pro bojovou  pohotovost.  Výrobní úkoly limituje základní  požadavek doby - efektivnost a maximální hospoodárnost.  Do výrobní oblasti útvaru jsou mimo  oprav  letecké techniky, která  je nosným programem opraven, zařazeny i další úkoly. Mezi mimořádně náročné z  hlediska času a zvláště materiálního zabezpečení patří výroba mobilních  opravárenských prostředků TO odbornosti draky - motory pro útvary letectva,  výroba rozvaděčů pro stavby PVOS, zahájení SO cvičných raket, mechanizačních  prostředků a další úkoly. Vysoké  opravárenské mistrovství a mimořádnou odbornou zdatnost prokázali příslušníci  opraven při složitých opravách dvou poškozených letounů - letounu MiG-21 PF po  přerušení startu se zasunutým podvozkem na asfaltové VPD a vyvráceného  příďového podvozku a poškozené střední části trupu u letounu MiG-21 MF. Díky dlouholetým zkušenostem, vysoké   profesionální  úrovni  příslušníků   opraven a jejich odborné znalosti opravny PVOS dosahovaly výtečného hodnocení a jimi opravená letecká technika   byla vždy připravena k plnění bojových   úkolů. V. Jež | Zpět na předhled druhů vojsk | |